Moje matka se chová spíše jako dítě než dospělá. Připomíná mi mladšího sourozence spíše než dospělou ženu. Musím obětovat svůj čas a energii, abych se postarala jak o svou rodinu, tak o matku, protože si nedokáže poradit se svými problémy. Je nezralá osoba, která nikdy neusilovala o nic. Vdala se a měla mě hned po střední škole. Ale moje
Před dvěma lety jsem se vdala za rozvedeného muže. Vůbec mi to nevadilo; naopak mě to uklidňovalo, že má dobré úmysly. Všechno bylo v pořádku, dokud mě manžel nepřekvapil nečekanou zprávou. „Tereza se k nám brzy nastěhuje. Dostala se na vysokou školu a nějakou dobu u nás zůstane…“
Marie označuje Jana, manžela své vnučky, za svého zetě. „Více než deset let byla moje dcera Lenka nemocná a zemřela před více než třemi lety. Ema měla tehdy jen dvacet let.“
„Musíš říct Lindě, že s tím nesouhlasím!“ Neměla jsem tušení, co se děje. Ukázalo se, že nechce, aby byla v našem domově nainstalována myčka.
„Měla jsem spoustu nákupů, které jsem musela odnést – jízda autobusem nepřipadala v úvahu. Moje dcera nechtěla žádat svého manžela, protože znala jeho postoj, takže jsem musela spolknout svou hrdost a požádat ho sama.“
Vždy byl zdrženlivý v komunikaci se svými dětmi z prvního manželství kvůli hořkému rozvodu a setkání s nimi znamená znovuotevření starých ran.
Moje tchyně byla proti našemu manželství od samého začátku. Měla vysoké nároky na manželku svého syna, a já jsem je nesplňovala. Moje rodina nebyla bohatá, neměla vlivné kontakty ani druhý dům k nabídnutí. Nevím, jestli to někdy řekla Janovi.
„Je mi 70 let a žiji sama. Požádala jsem své děti, jestli bych mohla bydlet s nimi, ale odmítly. Nevím, jak dál…“ V mnoha českých městech je osamělost běžným problémem. Denní pohled na nespočet cizinců nepřináší žádnou radost. Pro starší osobu je to obzvlášť náročné, když se snaží zvládnout své pozdní roky.
Už tak mám o víkendech dost práce, ale moji tchánové pro mě vždy najdou nějakou práci. Zvou mě k sobě, ale jen jejich syn si může odpočinout. Já tam zůstávám a pracuji.
Mladý pár dostal dům jako svatební dar. Před svatbou v něm žili několik měsíců, ale nyní je dům oficiálně na jméno syna. Po svatbě se tchyně a snacha nemohly shodnout – dům údajně dostali, ale papírování stále čeká. Navíc nechtějí ani dovolit, aby byla snacha přidána na list vlastnictví.
Když jsem vyjádřila své obavy, okamžitě jsem se stala padouchem. Dokonce ani můj syn nechápe, že to není správné. Starší děti mají své vlastní povinnosti.
Vdala jsem se za muže o dvacet let staršího, když mi bylo pouhých 25 let. Tehdy jsem pracovala jako asistentka v advokátní kanceláři, kde byl on partnerem. Navzdory nesouhlasu mé rodiny jsem následovala své srdce. Nyní, o několik let později, se cítím izolovaná a bojuji.
