Jmenuji se Klára a nikdy bych nevěřila, že jeden papír dokáže zničit celý můj svět. Po smrti mého manžela jsem při čtení jeho závěti zjistila, že odkázal část rodinné firmy a velkou sumu peněz ženě, o které jsem nikdy neslyšela. Zatímco se snažím vyrovnat s pocitem zrady, hledám odpovědi na otázky, které mi nedají spát.
Jmenuji se Hana a tohle je příběh o tom, jak mě opustil můj manžel Tomáš. Všichni slyšeli verzi jeho matky, paní Věry, která tvrdí, že Tomáš byl vzorný muž a že mi po rozvodu velkoryse nechal dům i auto. Ale nikdo neví, co se dělo za zavřenými dveřmi, jaké lži a bolesti jsme museli snášet.
Jmenuji se Zuzana a už roky žiju v nekonečném kolotoči vaření, protože můj manžel Petr odmítá jíst cokoli, co není čerstvé. Každý den vstávám dřív, abych mu připravila teplé snídaně, a po práci spěchám domů, abych stihla uvařit večeři. Cítím se vyčerpaná, nepochopená a začínám přemýšlet, jestli je tohle opravdu život, jaký jsem si vysnila.
Můj život se obrátil vzhůru nohama, když tchyně trvala na tom, abychom přijali jejího nejmladšího syna k nám domů. S manželem jsme museli najít odvahu postavit se celé rodině a chránit naše hranice. Tento příběh vypráví o tom, jak těžké je říct ne, když jde o rodinu, a jaké to má následky.
Otevřela jsem starý šanon s dokumenty svého manžela a našla dopis adresovaný jiné ženě. Datum na obálce byl den našich zásnub. Celý můj svět se v tu chvíli zhroutil a já musela čelit pravdě, kterou jsem nikdy nechtěla znát.
Jsem Marie, důchodkyně z malého města. Po smrti manžela jsem zůstala sama se třemi dětmi, které teď dospěly a žijí své životy. Poslední dobou mě každý den volají, ale mám pocit, že to není kvůli mně, ale kvůli tomu, co po mně jednou zůstane.
Jmenuji se Jana a myslela jsem, že po dvaceti letech manželství už mě nic nepřekvapí. Když si Petr začal kupovat nové oblečení a chodit na posilovnu, věřila jsem, že mu záleží na zdraví. Netušila jsem, že za tím stojí někdo jiný – a že mě čeká boj o vlastní důstojnost i budoucnost.
Jmenuji se Ivana a můj svět se zhroutil, když jsem po letech manželství musela čelit nejen nevěře a násilí ze strany manžela, ale i tomu, že se ode mě odvrátily vlastní děti. Největší bolest mi nezpůsobil rozvod, ale chladné pohledy a mlčení mých synů, kteří mě vinili ze všeho zlého. I po letech stále hledám cestu zpět k jejich srdcím a kladu si otázku, jestli je možné znovu získat jejich důvěru.
Celý život jsem žila ve stínu své sestry, ale nic mě nebolelo víc než okamžik, kdy máma dala dárky, které jsem koupila pro své děti, jejím vnoučatům – dětem mé sestry. Konfrontace s mámou otevřela staré rány a donutila mě přemýšlet, jak ochránit své děti před stejnou bolestí, jakou jsem zažívala já. Můj příběh je o loajalitě, nespravedlnosti a odvaze postavit se vlastní rodině.
Byla jsem na pokraji spánku, když mi v noci zazvonil telefon. Hlas mé dcery byl roztřesený a slabý, a já okamžitě cítila, že se stalo něco zlého. Od té chvíle jsem musela čelit pravdě, před kterou jsem roky zavírala oči.
Moje žena Jana a já jsme spolu už sedm let. Všechno se změnilo, když její maminka skončila v nemocnici s bolestí na hrudi a domů se vrátila zlomená nejen fyzicky, ale hlavně duševně. Tahle zkušenost roztrhala naši rodinu a donutila mě přemýšlet, co vlastně znamená být rodinou.
Jmenuji se Kamila a během čtrnácti týdnů jsem musela čelit nejtěžšímu rozhodnutí svého života. Nečekané těhotenství mě postavilo před otázku, zda mám sílu vychovávat dítě sama, když mě nejbližší opustili. Každý den jsem bojovala se strachem, studem i nadějí, že najdu správnou cestu.
