Jmenuji se Marie a moje jediná dcera Klára mi nedávno vyčetla, že jí finančně nepomáhám tak jako její bohatí tchánovci. Jako důchodkyně si to ale nemohu dovolit a cítím se kvůli tomu provinile i zrazeně. Příběh je o bolesti, nepochopení a hledání cesty zpět k sobě navzájem.
Jmenuji se Šárka a nikdy bych nevěřila, že jeden starý dům na okraji Plzně změní celý můj život. Když mě tchyně Jana chtěla vystrnadit z domu, který jsem s manželem Petrem milovala, netušila, že právě ona odhalí tajemství, které naši rodinu navždy poznamená. Tento příběh je o bolesti, zradě i naději, která se rodí tam, kde by ji nikdo nečekal.
Jmenuji se Jana a nikdy bych nevěřila, že mě vlastní syn postaví před takovou zradu. S manželem jsme mu chtěli dopřát samostatnost, ale on naši důvěru zneužil a pronajal náš byt cizím lidem za našimi zády. Teď stojím před otázkou, jestli je možné odpustit a jak znovu najít rodinnou důvěru.
Jmenuji se Lucie a nikdy nezapomenu na ty Vánoce, kdy mi manžel Petr dal na celou rodinnou oslavu jen tisíc korun. Cítila jsem se ponížená, neviditelná a rozhodla jsem se, že mu ukážu, co všechno pro naši rodinu znamenám. Tenhle příběh je o bolesti, odvaze a o tom, jak někdy musíme zatřást světem těch, které milujeme.
Všechno začalo na Štědrý den, kdy moje tchyně Marie opět trvala na tom, že musím péct kapra pro celou rodinu. Loni jsem to zkazila a od té doby mi to dává najevo při každé příležitosti. Letos jsem se rozhodla postavit se jí a říct dost – a tím jsem spustila rodinnou bouři, která změnila naše vztahy.
Jmenuji se Dagmar a celý život jsem dřela, abych svému synovi Tomášovi zajistila lepší budoucnost. Když jsem se rozhodla utratit své celoživotní úspory za oslavu šedesátin, narazila jsem na nepochopení a zklamání ze strany Tomáše a jeho ženy Lucie, kteří doufali, že jim peníze pomohou s koupí auta. Můj příběh je o tom, jak těžké je najít rovnováhu mezi vlastním štěstím a rodinnými očekáváními.
Jmenuji se Jana a nikdy bych nevěřila, jak moc dokáže rodina bolet. Můj život se obrátil naruby, když jsem se snažila najít společnou řeč s rodiči mého zetě, kteří rozvraceli naši rodinu. Dnes se ptám sama sebe, kde je hranice mezi snahou o klid a ochranou vlastního štěstí.
Jmenuji se Jana a celý život jsem bojovala s tím, jak být dobrou matkou své dceři Kláře. V touze ochránit ji před zklamáním jsem jí často brala možnost objevovat svět po svém. Teprve když jsem viděla, jak se v ní dusí vlastní sny, jsem pochopila, že někdy je lepší dát dítěti prostor k růstu, i když to znamená pustit ho z náruče.
Od chvíle, kdy jsem poprvé potkala svou snachu, jsem věděla, že není připravená na manželství. Není to o věku, ale o zodpovědnosti, která jí chybí. Můj syn to ale nevidí a já se snažím najít cestu, jak jí říct, že už není malá holka, ale matka.
Jmenuji se Eliška a po třiceti letech mateřství jsem zůstala sama v domě, kde kdysi zněl dětský smích. Nejstarší syn Tomáš odjel do Německa a už roky se neozval, dcera Hana má vlastní rodinu v Brně a nejmladší Petr žije v Praze, kde na mě nemá čas. Každý večer si prohlížím staré fotografie a přemýšlím, jestli jsem někde neudělala chybu, že je teď kolem mě takové ticho.
Jmenuji se Tomáš a nikdy bych nevěřil, že mě vlastní dcera přivede na pokraj zoufalství kvůli několika kliknutím v mobilní hře. V jeden obyčejný večer jsem zjistil, že z mého účtu zmizely tisíce korun, a začal boj, který otřásl celou naší rodinou. Musel jsem se postavit nejen technologiím, ale i vlastní bezmoci a otázce, kde jsem jako otec selhal.
Jmenuji se Jana a celý život jsem bojovala s tím, jak sladit vlastní touhy s tím, co je nejlepší pro mého syna. Po rozvodu jsem chtěla znovu najít štěstí s bývalým manželem, ale můj syn Tomáš už měl svého nového tátu. Když jsem se rozhodla pro návrat ke staré lásce, rodina se ocitla na pokraji rozpadu.
