Jmenuji se Jana a celý život jsem bojovala s tím, jak být dobrou matkou své dceři Kláře. V touze ochránit ji před zklamáním jsem jí často brala možnost objevovat svět po svém. Teprve když jsem viděla, jak se v ní dusí vlastní sny, jsem pochopila, že někdy je lepší dát dítěti prostor k růstu, i když to znamená pustit ho z náruče.
Od chvíle, kdy jsem poprvé potkala svou snachu, jsem věděla, že není připravená na manželství. Není to o věku, ale o zodpovědnosti, která jí chybí. Můj syn to ale nevidí a já se snažím najít cestu, jak jí říct, že už není malá holka, ale matka.
Jmenuji se Eliška a po třiceti letech mateřství jsem zůstala sama v domě, kde kdysi zněl dětský smích. Nejstarší syn Tomáš odjel do Německa a už roky se neozval, dcera Hana má vlastní rodinu v Brně a nejmladší Petr žije v Praze, kde na mě nemá čas. Každý večer si prohlížím staré fotografie a přemýšlím, jestli jsem někde neudělala chybu, že je teď kolem mě takové ticho.
Jmenuji se Tomáš a nikdy bych nevěřil, že mě vlastní dcera přivede na pokraj zoufalství kvůli několika kliknutím v mobilní hře. V jeden obyčejný večer jsem zjistil, že z mého účtu zmizely tisíce korun, a začal boj, který otřásl celou naší rodinou. Musel jsem se postavit nejen technologiím, ale i vlastní bezmoci a otázce, kde jsem jako otec selhal.
Jmenuji se Jana a celý život jsem bojovala s tím, jak sladit vlastní touhy s tím, co je nejlepší pro mého syna. Po rozvodu jsem chtěla znovu najít štěstí s bývalým manželem, ale můj syn Tomáš už měl svého nového tátu. Když jsem se rozhodla pro návrat ke staré lásce, rodina se ocitla na pokraji rozpadu.
Jmenuji se Jana a nikdy bych nevěřila, že jednoho večera budu stát v kuchyni, třást se a prosit Boha, aby mi dal sílu přežít další den v naší rodině. Když se otec zhroutil pod tíhou svých dluhů a máma mě začala obviňovat, že jsem jí zničila život, zůstala jsem sama proti všem. Modlitba a víra byly jediné, co mě drželo nad vodou, když jsem musela čelit nepochopení, výčitkám i vlastnímu strachu.
Jmenuji se Jana a celý život jsem bojovala za to, aby naše zahrada nebyla jen obyčejný trávník, ale místo, kde roste zelenina, květiny a kde se tvoří vzpomínky. Můj muž Petr nikdy nepochopil, proč se tolik dřu, a často jsme kvůli tomu vedli hádky. Dnes, když stojím mezi záhony a slyším jeho slova v hlavě, přemýšlím, jestli jsem opravdu tvrdohlavá, nebo jestli je v tom něco víc.
Stojím v kuchyni, zatímco máma křičí, že nikam nepůjde. Musím ji přesvědčit, že domov pro seniory je pro ni to nejlepší, ale sám tomu sotva věřím. Když mezi jejími věcmi najdu starý dopis, všechno, co jsem si myslel o našem vztahu, se otřese v základech.
Jsem Marie a můj domov se za posledních šest měsíců proměnil v pole napětí. Můj syn Petr a jeho žena Anna se ke mně nastěhovali s tím, že to bude jen dočasné, ale místo rodinné pohody přišlo odcizení a hádky. Teď stojím před otázkou, zda mám právo být ve vlastním domě, nebo jestli už jsem jen hostem ve svém životě.
Jmenuji se Petra a můj život se obrátil vzhůru nohama, když se ke mně a mému manželovi nastěhovala moje máma, aby nám pomohla s malou dcerkou. Místo úlevy přišla vlna napětí, hádek a pocitu, že ztrácím kontrolu nad vlastním domovem. Teď stojím před rozhodnutím, které může změnit naši rodinu navždy.
Jednoho večera jsem u večeře řekl své ženě, že život s jedním člověkem je nudný. Její reakce mě zaskočila a spustila řetězec událostí, které mi obrátily život naruby. Teď už vím, že vzrušení může mít mnoho podob – a ne vždy je to to, co si člověk přeje.
Nikdy jsem svého otce nepoznal a nikdy jsem po tom ani netoužil. Všechno se změnilo jednoho deštivého večera, kdy mi zavolal cizí muž a obrátil můj život naruby. Najednou jsem musel čelit pravdám, které jsem si nikdy nechtěl připustit, a rozhodnout se, jestli dokážu odpustit.
