Od dětství jsem byl jen nástrojem v rukou svých rodičů, kteří mě formovali podle svých představ. Potlačoval jsem své sny, abych jim vyhověl, a teprve teď, když se blížím třicítce, si kladu otázku, jestli mám sílu to změnit. Příběh o hledání odvahy postavit se vlastní rodině a najít sám sebe.
Jmenuji se Tomáš a nikdy bych nevěřil, že se naše rodina rozpadne kvůli bytu. Když dcera Klára přišla s tím, že chce zůstat doma, protože si nemůže dovolit vlastní bydlení, začalo peklo. Přestože jsme ji milovali, naše představy o budoucnosti byly úplně jiné.
Jednoho večera jsem požádala svého syna Tomáše a jeho ženu Lucii, aby opustili můj byt. Bylo to rozhodnutí, které mě roztrhalo na kusy, ale cítila jsem, že už dál nemohu. V této zpovědi sdílím svůj boj s pocitem viny, láskou k rodině a otázkou, kde jsou hranice mateřské oběti.
Myslela jsem, že po šedesátce konečně začnu žít pro sebe, ale návrat dcery po rozvodu všechno změnil. Místo klidných rán jsem se stala chůvou, kuchařkou a bankomatem, a láska k rodině se proměnila v tiché nespokojenství. Teprve když jsem si uvědomila, kolik jsem sama sebe ztratila, rozhodla jsem se promluvit.
Začalo to jednou větou, která mě roztrhla napůl. Místo podpory jsem od mámy slyšela jen výčitky a obviňování za naše rodinné problémy. Tohle je můj příběh o boji za vlastní důstojnost, o bolesti, která přichází z nejbližší rodiny, a o hledání síly odpustit.
Jmenuji se Petra a celý život mě pronásleduje stín mého staršího bratra Tomáše, který i ve svých třiačtyřiceti letech stále bydlí s naší mámou. Každý rozhovor s mámou se točí kolem jeho samoty, ale nikdy si nepřipustí, že by na tom mohla mít svůj podíl. Když se snažím otevřít tohle téma, vždycky ho rychle zamete pod koberec – a já zůstávám s pocitem, že jsme všichni uvězněni v kruhu mlčení a nevyřčených výčitek.
Jmenuji se Lucie a nikdy bych nevěřila, že se můj vlastní táta rozhodne žít na můj účet, když jsem sama na mateřské. Místo podpory mi přidal další břemeno, a já se musím rozhodnout, jestli budu dál mlčet, nebo konečně řeknu dost. Příběh o tom, jak se rodinná pouta mohou stát okovy a kde je hranice mezi pomocí a zneužíváním.
Jednoho horkého červencového dne mi děti zavolaly, že chtějí domů od babičky dřív. Co mělo být klidné léto, se změnilo v bolestivé odhalování starých křivd mezi mnou a mojí mámou. Musela jsem se postavit svým strachům, pochopit své děti a konečně si přiznat pravdu o naší rodině.
Jmenuji se Ivana a roky jsem se snažila zavděčit své tchyni, která neustále zasahovala do mého života i rodiny. Po letech bolesti a ponižování jsem se rozhodla postavit a chránit sebe i své děti. Tato zkušenost mě změnila a přinutila přemýšlet, co znamená být silnou ženou v české rodině.
Jednoho deštivého odpoledne jsem zahlédla svého švagra, Petra, jak se v kavárně objímá s cizí ženou. Rozhodla jsem se mlčet, abych neublížila své těhotné sestře Lucii, ale následky mého rozhodnutí byly mnohem horší, než jsem si kdy dokázala představit. Teď mě rodina viní z toho, co se stalo, a já se ptám sama sebe, jestli jsem udělala správnou věc.
Jsem Marie a právě jsem vyhodila svého syna Tomáše z bytu, abych mohla žít se svou snachou Lenkou. Tato bolestná volba mě roztrhala na kusy, ale zároveň mi dala svobodu, po které jsem toužila. Teď stojím na prahu nového života a ptám se sama sebe, jestli jsem udělala správnou věc.
Jsem Jana a stojím na prahu zhroucení. Musím se rozhodnout mezi péčí o svou nemocnou matku a pomocí své tetě, která zůstala sama v rozpadajícím se domě. Každý den mě sžírá pocit viny, strachu a bezmoci, protože vím, že ať udělám cokoli, někdo zůstane zraněný.
