Jmenuji se Klára, je mi pětadvacet a ještě před rokem jsem věřila, že mě čeká pohádková svatba s mužem, kterého miluji. Místo toho jsem zjistila, že zatímco jsem s rodinou vybírala šaty a dort, můj snoubenec Petr a jeho matka tajně řešili finanční problémy a přepisovali dům. Tahle zrada mě zasáhla víc, než bych kdy čekala, a donutila mě přehodnotit, co vlastně znamená důvěra v rodině.
Jednoho deštivého večera jsem otevřela dopis od své matky, se kterou jsem roky nemluvila. Vzpomínky na dětství plné chladu a odmítání se mi vrátily s každým řádkem, kde žádala o peníze. Teď stojím před rozhodnutím, které mě trhá na kusy: mám pomoci ženě, která mi nikdy nebyla matkou?
Po patnácti letech manželství jsem byl rozhodnutý odejít od své ženy Jany. Cítil jsem se vyhořelý a bez lásky, ale nabídka práce v Norsku mi dala čas na rozmyšlenou. To, co jsem tam prožil, mi obrátilo život naruby a donutilo mě přehodnotit úplně všechno.
Jednoho dusného červnového večera jsem navrhla, abychom si s tchyní rozdělily police v lednici. Místo klidu to ale přineslo jen další hádky a napětí v naší domácnosti, kde žijeme už čtyři roky pohromadě. V příběhu popisuji, jak těžké je žít pod jednou střechou s dominantní tchyní, když odchod není možný a každodenní drobnosti se mění v bojiště.
Můj život se rozpadl během jediné minuty, když mi cizí žena přiznala, že miluje mého manžela. Vše, co jsem považovala za jisté, se otřáslo v základech a já musela čelit pravdě o našem vztahu i sama o sobě. Teď stojím na rozcestí a nevím, jak dál.
Jsem Marie a už přes rok jsem neviděla svého vnuka Tomáška. Všechno se změnilo, když jsem přestala finančně podporovat svou dceru Kláru. Teď se ptám sama sebe, jestli jsem udělala správné rozhodnutí, nebo jestli jsem přišla o rodinu kvůli penězům.
Jmenuji se Lucie a nikdy bych nevěřila, že jedno odpoledne na dětském hřišti převrátí můj život naruby. Vždycky jsem byla klidná a rozvážná máma, ale když jsem viděla, jak někdo ubližuje mé malé Aničce, ztratila jsem kontrolu. Teď mě tíží výčitky a ptám se sama sebe, jestli jsem opravdu ochránila svou dceru, nebo jí spíš ukázala, jak snadno se dá podlehnout hněvu.
Jmenuji se Klára a celý život bojuji s pocitem, že nikdy nejsem dost dobrá – pro sebe, pro manžela, ani pro jeho matku. Největší radostí je pro mě naše dcera Eliška, ale i ta je často středem napětí mezi mnou a tchyní Natálií, která předstírá chudobu, ačkoliv žije v přepychu. Když Eliška dostala od Natálie k narozeninám směšný dárek, pohár trpělivosti přetekl a já musela konečně říct pravdu.
Začínám svůj příběh v okamžiku, kdy jsem stál nad hrobem svého otce a v hlavě mi zněla jeho poslední slova, která jsem nikdy nebral vážně. Vzpomínám na všechny chvíle, kdy jsem jeho rady odmítal, a jak mě to nakonec dohnalo k bolestné ztrátě a rozkladu rodinných vztahů. Dnes se ptám sám sebe, jestli je možné napravit to, co bylo ztraceno, a jestli někdy opravdu nasloucháme těm, na kterých nám záleží.
Celý život jsem si myslela, že naše rodina drží při sobě. Když ale máma dala Janě peníze na nový byt a mě nechala na holičkách, pocit křivdy mě začal dusit. Nevím, jak se s tím vyrovnat a jestli mám právo být naštvaná.
Jednoho rána jsem na pardubickém nádraží čekal na vlak, který měl být únikem z mého nudného života. Místo klidné cesty jsem se však stal svědkem události, která mě donutila přehodnotit vše, čemu jsem věřil. Tato cesta mi obrátila život naruby a postavila mě před rozhodnutí, která jsem si nikdy neuměl představit.
Jmenuji se Jana a po deseti letech od rozvodu se znovu ocitám před zásadním rozhodnutím. Můj partner Petr mě požádal o ruku, ale podmínkou je společné bydlení s jeho matkou. Nejsem si jistá, jestli dokážu obětovat svou svobodu a klid pro novou rodinu, když mám za sebou tolik bolesti.
