Jmenuji se Šárka a nikdy bych nevěřila, že jeden starý dům na okraji Plzně změní celý můj život. Když mě tchyně Jana chtěla vystrnadit z domu, který jsem s manželem Petrem milovala, netušila, že právě ona odhalí tajemství, které naši rodinu navždy poznamená. Tento příběh je o bolesti, zradě i naději, která se rodí tam, kde by ji nikdo nečekal.
Jmenuji se Marie a celý život jsem věřila, že rodina je základ všeho. Když si můj syn Petr přivedl domů svou ženu Lucii, netušila jsem, jak těžké bude najít si k ní cestu. Přes všechny hádky, nedorozumění a bolest jsem nakonec našla sílu v modlitbě a víře, která mi pomohla pochopit nejen Lucii, ale i samu sebe.
Od dětství jsem žila pod tvrdou rukou své matky, která mě nikdy nenechala dýchat. Teď, když mám vlastní rodinu, musím čelit jejím požadavkům a nepochopení svého manžela, který nechápe, proč jí nechci dát klíč od našeho bytu. Příběh o tom, jak těžké je vymanit se z rodinných pout a najít odvahu chránit svůj vlastní prostor.
Jmenuji se Dagmar a celý život jsem dřela, abych svému synovi Tomášovi zajistila lepší budoucnost. Když jsem se rozhodla utratit své celoživotní úspory za oslavu šedesátin, narazila jsem na nepochopení a zklamání ze strany Tomáše a jeho ženy Lucie, kteří doufali, že jim peníze pomohou s koupí auta. Můj příběh je o tom, jak těžké je najít rovnováhu mezi vlastním štěstím a rodinnými očekáváními.
Jmenuji se Jana a celý život jsem bojovala s tím, jak být dobrou matkou své dceři Kláře. V touze ochránit ji před zklamáním jsem jí často brala možnost objevovat svět po svém. Teprve když jsem viděla, jak se v ní dusí vlastní sny, jsem pochopila, že někdy je lepší dát dítěti prostor k růstu, i když to znamená pustit ho z náruče.
Po rozvodu s manželem jsem zůstala v kontaktu s jeho matkou kvůli našemu synovi. Můj nový partner ale začal žárlit a já musela balancovat mezi minulostí a přítomností. Příběh o tom, jak těžké je udržet rodinné vztahy a zároveň neztratit důvěru v novém vztahu.
Jsem Charlotta a celý život jsem žila pro svou rodinu, hlavně pro svého syna Davida a dvě vnučky. Jedna oslava měla být šancí na usmíření, ale místo toho jsem přišla o to nejcennější – blízkost se svým synem. Vše kvůli činům mé snachy Jasmíny, které mi zlomily srdce.
Jmenuji se Tomáš a nikdy nezapomenu na den, kdy jsem se pohádal s otcem tak, že jsme spolu roky nepromluvili. Vždy jsem v sobě cítil dva ohně – jeden plný hněvu, druhý toužící po smíření. Teprve když bylo téměř pozdě, pochopil jsem, jakou cenu má odpuštění a jak hluboko dokáže bolest zakořenit v rodině.
Jmenuji se Eliška a po třiceti letech mateřství jsem zůstala sama v domě, kde kdysi zněl dětský smích. Nejstarší syn Tomáš odjel do Německa a už roky se neozval, dcera Hana má vlastní rodinu v Brně a nejmladší Petr žije v Praze, kde na mě nemá čas. Každý večer si prohlížím staré fotografie a přemýšlím, jestli jsem někde neudělala chybu, že je teď kolem mě takové ticho.
Vše začalo v den, kdy jsem pohřbila svého manžela Tomáše a dozvěděla se, že část jeho majetku má zdědit neznámá žena jménem Hana. Vydala jsem se hledat odpovědi, ale místo zrady jsem objevila tajemství, které změnilo můj pohled na lásku, rodinu i odpuštění. Tato cesta mě donutila přehodnotit minulost a otevřít srdce novým začátkům.
Jmenuji se Klára a už pět let se s manželem Martinem snažíme o dítě. Lékaři mi opakovaně říkali, že šance jsou mizivé, ale já jsem se nikdy nevzdala naděje. Jednoho dne se však všechno změnilo, když jsme našli dítě – ale úplně jinak, než jsme si kdy představovali.
Jmenuji se Vladimír, je mi 72 let a poslední roky mě tíží samota v našem velkém rodinném domě. Rozhodl jsem se pozvat své děti a vnoučata, abychom znovu zažili společné chvíle, ale místo radosti přišly nečekané konflikty a bolestné otázky. Příběh o tom, jak těžké je překonat propasti mezi generacemi a najít cestu zpět k sobě.
