Jmenuji se Jana a celý život jsem věnovala svému synovi Tomášovi. Když si domů přivedl Lucii, dívku z rodiny, která žije úplně jinak než my, začalo mezi námi všechno praskat ve švech. V tomhle příběhu popisuji, jak jsem bojovala se svými obavami, jak jsem se snažila pochopit, kde končí mateřská péče a začíná nebezpečná kontrola.
Jmenuji se Lucie a nikdy jsem si nemyslela, že mě absence vlastních dětí postaví do středu rodinného dramatu. Když mě sestra požádala, abych se postarala o naši nemocnou maminku, souhlasila jsem – ale brzy jsem zjistila, že tahle oběť je větší, než jsem čekala. Příběh o tom, jaké je to být „tou bezdětnou“, na kterou všichni spoléhají, a o hledání vlastních hranic.
Každý den bojuji s pocitem viny a únavy, protože se snažím vyhovět své matce, která je po odchodu do důchodu stále náročnější. Můj život se změnil v nekonečný kolotoč kompromisů, hádek a tichých slz. Tahle zpověď je pokusem najít odpověď na otázku, kde v tom všem vlastně jsem já.
Jmenuji se Petra a moje pražská garsonka se na dlouhé měsíce proměnila v bezplatný hostel pro „přátele“, kteří mě brali jako samozřejmost. Prošla jsem konflikty s rodinou i přáteli, než jsem našla odvahu postavit se za sebe a říct dost. Teď přemýšlím, jestli jsem byla sobecká, nebo jsem konečně začala žít podle sebe.
V tomto příběhu popisuji, jak mě každodenní kolotoč povinností a nedostatek podpory přivedly na pokraj sil. Po letech obětování pro rodinu jsem udělala nečekané rozhodnutí, které změnilo naše životy. Teď se ptám – kde je hranice trpělivosti a co znamená být skutečně ceněná svými nejbližšími?
Můj narozeninový den se změnil v bouři, když jsem se pohádala se svou dcerou Martou. Všechny nevyřčené křivdy a napětí vyplavaly na povrch a já jsem musela čelit pravdě o našem vztahu. Teď přemýšlím, jestli lze napravit slova, která byla vyřčena v hněvu.
Jmenuji se Tomáš a vyrůstal jsem v rodině, kde peníze byly neustálým zdrojem napětí. I když jsem byl vždy opatrný s každým jiným, své rodině jsem nikdy nedokázal říct ne. Můj příběh je o tom, jak jsem se naučil hledat rovnováhu mezi pomocí druhým a ochranou sebe sama.
Jmenuji se Hana a po dvaceti letech v cizině toužím jen po návratu domů. Můj život byl plný obětí pro dceru, ale teď, když potřebuju pomoc já, cítím se zrazená. Příběh o tom, jak těžké je najít pochopení v rodině, když se role obrátí.
Jmenuji se Jana a nikdy bych nevěřila, že mě vlastní bratr dokáže tak zradit. Po mamčině mrtvici jsem zůstala sama na všechno, zatímco Michal plánoval prodat její byt a zmizet s penězi. Od té doby se snažím pochopit, kde se v rodině bere tolik bolesti a jestli vůbec někdy najdu sílu odpustit.
Jmenuji se Lucie a po maturitě jsem utekla z domova, protože jsem už nemohla snášet matčiny výčitky a nenávist kvůli tomu, že jsem jí nepomáhala s péčí o nemocného bratra. Teď mi matka posílá nenávistné zprávy z různých čísel, přeje mi smrt a proklíná mě. Každý den se ptám sama sebe, jestli jsem opravdu tak špatná dcera, nebo jestli je chyba někde jinde.
Jmenuji se Kateřina a v jednom okamžiku jsem zjistila, že v mém vlastním bytě mi nezbylo téměř nic – dokonce ani rychlovarná konvice. Moje tchyně, paní Irena, si přivlastnila nejen věci, ale i klid v naší rodině, zatímco můj manžel Tomáš se bál cokoli říct. Toto je příběh o tom, jak jsem se rozhodla vzít svůj život zpět do vlastních rukou.
Příběh o tom, jak jsem po letech náhodně potkala svého bývalého přítele Petra, který mě zcela ignoroval, a přesto jsem pocítila nečekanou úlevu a radost. Vzpomínám na naši bouřlivou minulost, rodinné konflikty a vlastní nejistoty, které mě dlouho svazovaly. Teď se ptám sama sebe, proč mě jeho nezájem tolik potěšil a co to vypovídá o mně samotné.
