„Můj Bratr Se Mnou Přestal Mluvit Poté, Co Mi Naši Koupili Dům“
Zatímco mnoho lidí věří, že sourozenci se často nesnášejí, my s Kristiánem jsme byli jiní. Vždy na mě dával pozor, ale všechno se změnilo, když mi naši koupili dům.
Zatímco mnoho lidí věří, že sourozenci se často nesnášejí, my s Kristiánem jsme byli jiní. Vždy na mě dával pozor, ale všechno se změnilo, když mi naši koupili dům.
Mám desetiletou dceru z prvního manželství a syna s mým současným manželem, kterému je nyní pět let. Rodina mého manžela je velká a tradice mé tchyně, která upřednostňuje jedno dítě, způsobuje napětí.
Bylo mi teprve 23 let, když mě opustil můj manžel, a nechal mě samotnou vychovávat našeho malého syna, Jakuba. Jakubovi byly tehdy jen tři roky. Můj manžel odešel, protože nezvládal rodinné povinnosti – raději utrácel peníze za sebe a svou novou přítelkyni než za nás. Nyní, po letech, je můj vztah s Jakubem napjatý a jednoduchá žádost k mé snaše vedla k obviněním, že se snažím zničit jejich rodinu.
„Nebudu mít klid, dokud nebudeš sdílet svůj byt s bratrem.“ Můj bratr je prostě takový. Není ani tady, ani tam. A teď musím sdílet svůj byt s ním.
Absolvovala jsem vysokou školu a nečekaně získala práci v renomované firmě. Naučila jsem se tam všechno a postupně jsem stoupala po kariérním žebříčku. Petr také nastoupil do firmy přibližně ve stejnou dobu.
Porod je jedním z nejnáročnějších zážitků, kterými může žena projít, a očekávala jsem, že můj manžel bude mou oporou. Místo toho mě kritizoval za to, jak jsem zvládala bolest. Rozhodla jsem se mu ukázat, co je skutečná síla, a vyžádat si respekt, který si zasloužím.
Ale věřím, že když někdo udělá chybu a je mu odpuštěno, zopakuje ji. Koneckonců, lidé se málokdy mění.
Můj manžel a já se neustále hádáme o našem zeti. Problém je, že manžel naší dcery je líný. Už rok pracuje na částečný úvazek a nemá stabilní práci. Ukazuje se, že naše dcera vychovává dvě děti a podporuje rodinu sama. Momentálně je na mateřské dovolené, takže nemůže pracovat na plný úvazek. Rozhodla jsem se, že jí pomůžu jen tehdy, když ho opustí.
Jan a já jsme spolu byli 40 let… Ale teď se rozvádíme. Je mi 64 a Janovi 70. Myslela jsem si, že nám to klape… Na Silvestra naše děti, jako obvykle, přivezly svého psa a šly slavit. Jan řekl, že když je tolik volných dnů a on se nudí, chce navštívit hroby svých rodičů a
– „Mami, proč se nepřestěhuješ k nám? Nemusíš být pořád sama. Bude to pro tebe lepší, zábavnější, a Naomi bude mít možnost vídat svou babičku častěji. Žiješ sama v tom malém bytě…“ Aliceina dcera, Adriana, naléhala na svou matku, aby se přestěhovala k její rodině už měsíce. Alice, nyní sedmdesátiosmiletá, byla odolná. Ale nakonec podlehla.
Možná by bylo lepší, kdyby nebylo tolik nemovitostí, protože každý domov mi připomínal mé nedávno zesnulé rodiče, bratra a babičku. Moji rodiče byli rozvedení.
Cestou zavolala jeho číslo, aby zjistila, jestli vyzvedl jejich syna ze školky. „Promiň, ještě jsem nevyzvedl Honzíka, mám moc práce.“ – „To snad ne!“