Před měsícem jsem se stal otcem. Byl jsem nadšený, zvláště když naše dlouho očekávaná dcera, Eliška, konečně přišla na svět. Z nějakého důvodu jsem opravdu chtěl, aby moje máma byla první, kdo ji uvidí.
Ano, stále se nedokážu přimět oslovit tě jménem. Jsi stále ta žena, která se pokusila ukrást mého manžela a otce mých dětí. Ano, můj manžel byl hlupák, když se do tebe „zamiloval“, ale tohle není o něm—je to o TOBĚ. Ty jsi ta, která prohrála. V mých očích (a v očích mnoha dalších) nejsi nic víc než hořká vzpomínka.
Mé srdce se láme na kusy. Nemám moc zkušeností. Jen jsem chtěla milovat a být milována! Ve třiadvaceti letech se můj život nečekaně změnil.
Když byl můj otec ještě naživu, koupil několik sousedních pozemků, aby vše vylepšil a vytvořil rekreační oblast. Často trávíme dovolenou na této nemovitosti, protože se nachází v krásném, klidném prostředí. Nedávný objev o péči mé matky o mé děti mě však zlomil srdce.
Jana svou dceru dobře znala. Věděla, jak s ní komunikovat. Nicméně její vnučka nemohla za rozchod svých rodičů a Jana, jako babička, se s tím snažila vyrovnat.
Právě jsem se vdala. Před svatbou jsme měli s rodiči mnoho diskusí o domě. Máma původně říkala jednu věc, ale realita byla úplně jiná. Jednoho dne mě máma šokovala zprávou: rozvádí se s tátou. Jen tak. Zdálo se, že čekala až po mé svatbě, aby mi to oznámila. Moje máma
Cítila jsem se neuvěřitelně nepříjemně, když jsem to slyšela hned poté, co jsem své tchyni oznámila, že jsem těhotná. Tím zasadila poslední hřebík do rakve – to je konec jakéhokoli kontaktu s ní. Můj manžel byl předtím ženatý a má dítě z prvního manželství. Po rozvodu nechal vše své bývalé ženě a vrátil se k matce jen s jedním kufrem. Později si pronajal byt a začal
Příběh naší čtenářky, Jany z Prahy. „Ocitala jsem se v velmi nepříjemné situaci. Nechci se starat o svého nemocného otce a mám k tomu osobní důvody. Nejsem připravena vysvětlovat každému příbuznému, proč plánuji umístit svého otce do domova důchodců. Teď jsem pod velkým tlakem od všech svých příbuzných (blízkých i vzdálených). Můj otec se mě chtěl zbavit. Teď je mi 35…“
Přestože je naše rodina považována za dobře situovanou, moji tchánové odmítají převzít zodpovědnost. Můj nevlastní tchán nechce žít s cizím dítětem a moje tchyně upřednostňuje své vlastní štěstí.
Mám starší sestru, Elišku, která je o sedm let starší než já. Má tři děti, ale není nejlepší matkou. Nechala mi své děti a požadovala, abych jí dal svůj dům.
Náš první syn se narodil téměř před pěti lety a s nadšením jsme očekávali příchod druhého dítěte. Nikdy jsme si nepředstavovali, že se naše radost promění v zármutek, když opustíme nemocnici s prázdnýma rukama.
Naše rodina byla vždy velmi soudržná, s úspěchy v práci, vztazích a zdraví. To nám umožnilo udržovat teplé a láskyplné vztahy. Nedávné události však tyto vazby napjaly.
