Upřímně: moje snacha je nemilovaná celou rodinou. Všichni jsme se divili, jak ji vůbec může mít rád. Ale začnu od samého začátku. Často se scházíme jako rodina. Na jednom z těchto setkání se můj mladší syn rozhodl přivést svou přítelkyni. Neměli jsme žádné námitky: hosté jsou u nás vždy vítáni. Ale když ji přivedl, všichni jsme se podívali na
– Její děti přicházely postupně, vzaly si hypotéku na dům, nejprve čekaly, až bude postaven. Teď je hotový, ale nechtějí se do něj nastěhovat.
Píšu to ve stavu naprosté frustrace po dalším hádce s naší dcerou. Už to nemohu snést a potřebuji se podělit o svůj příběh. Můj manžel to chápe, ale mnoho našich přátel říká: co jsi čekala, tvoje dcera je teď vdaná, má svou vlastní rodinu. Je to její manžel, kdo na ni uvaluje svou vůli – náš nenáviděný zeť! Jako by ji vymyl mozek! Naše dcera
Naše děti se učí plavat od malička, protože každé léto trávíme dovolenou u moře. Ve městě navštěvují plavecké kurzy několikrát týdně. Když jsme se rozhodli postavit bazén na naší zahradě, vedlo to k nečekaným konfliktům se sousedy.
Komunikace s mým synem je obtížná. V dětství bylo všechno v pořádku. Ale jako teenager začal Jakub chodit s nesprávnou partou. Ztratil důvěru jak ve mně, tak v jeho otce. Podařilo se nám ho dostat z toho prostředí, ale už nikdy nebyl stejný. Nechtěl studovat ani jít na vysokou školu. Celkově se věci jen zhoršily.
Před šesti měsíci jsem byl povýšen na manažera. Mezi členy mého týmu byla i moje sestřenice, Jana. Vždy jsme si byli blízcí, ale práce spolu všechno změnila.
Moje tchyně se chová jako rozmazlené dítě. Je dospělá, brzy jí bude 60 let, ale chová se velmi nezrale. Můj manžel je její jediný syn. Podporuje ji ve všem a prostě svou matku miluje. Myslím, že toho ráda využívá. Jsem už matkou dvou dětí. Plánujeme třetí dítě. Uvědomuji si, že doma,
Je mít velkou rodinu skutečně možné v dnešní ekonomice? Eva si to myslí, ale její matka, Lenka, často nesouhlasí. Mladá žena, nyní 31letá, čelí neustálé finanční nejistotě, což vede k častým hádkám mezi nimi.
Jsem vyčerpaná z toho, že všechno dělám sama—moje dospělé děti o mně ani nemluví. Varovala jsem je: buď začnou pomáhat, nebo prodám veškerý majetek a zaplatím si pobyt v domově důchodců. Můj manžel a já jsme věnovali svůj život výchově našeho syna a dcery. Dali jsme jim vše, co jsme si mohli dovolit, ale teď se zdá, že na mě zapomněli.
Vždy jsem byla opatrná a citlivá osoba, i ve věku 52 let. Zda je to něco, s čím jsem se narodila, nebo vlastnost, kterou mi vštípili rodiče, nemohu říci s jistotou. Vyrůstala jsem jako jedináček ve středostavovské rodině, kde byla moje matka dominantní postavou a převzala odpovědnost za mou výchovu. Moje dětství nebylo dokonalé, ale ani hrozné. Život však nabral dramatický obrat, když se můj manžel rozhodl opustit mě kvůli jiné ženě.
Jsem obzvláště hrdá na to, že jsem ji vychovala sama. Její otec, můj manžel, nás opustil, když byla ještě miminko. Nebyla to nejjednodušší cesta.
Konečně jsem získal práci u kamaráda ve firmě, kde jezdím po městě a pomáhám klientům s různými domácími úkoly. Stal jsem se oblíbeným opravářem. Samozřejmě, plat nebyl nic moc a můj domácí život se nečekaně změnil.