Můj manžel je jedináček. Dlouho bylo vše v pořádku: jeho rodiče žili své životy a my své, naštěstí každý ve svém domě. Nikdy jsem neměla žádné nepříjemné konflikty s mou tchyní, protože jsme se setkávali jen na kávu a o svátcích. Po smrti mého tchána zůstala sama. Bylo to těžké, zvláště když je jí nyní 80 let.
Dokud můj syn, Michal, nedosáhl třiceti let, byli jsme jen my dva. Občas přivedl domů přítelkyně. Několikrát to vypadalo, že se blíží svatba, ale vždy to skončilo rozchodem. Michal vždy hledal vážný a oddaný vztah. Žádná z těchto žen v to však nevěřila. Poslední přítelkyně otevřeně řekla, že nemá v úmyslu žít s maminčiným mazánkem. Pro mě
„Je mi 70 let a žiji sama. Požádala jsem své děti, jestli bych se mohla přestěhovat k nim, ale odmítly. Nevím, jak dál…“ V mnoha českých městech je osamělost běžným problémem. Denní pohled na nespočet cizinců nepřináší žádnou radost. Pro starší osobu je to obzvlášť náročné, když se snaží zvládnout složitosti stárnutí o samotě.
Upřímná zpověď: moje snacha je nemilovaná celou rodinou. Všichni jsme se divili, jak ji vůbec může mít rád. Ale začnu od samého začátku. Často se scházíme jako rodina. Na jednom z těchto setkání se můj mladší syn rozhodl přivést svou přítelkyni. Neměli jsme žádné námitky: hosté jsou vždy vítáni. Ale když ji přivedl, všichni jsme se podívali na
Když můj manžel navrhl, abychom se přestěhovali k jeho matce do jejího třípokojového domu, nabídla jsem mu, aby se přestěhoval do mého malého bytu. Netušila jsem, že skutečný důvod jeho návrhu vyjde najevo během návštěvy u jeho matky.
Když vyrůstáme, často se střetáváme s rodiči, trávíme čas hádkami a držíme si zášť. Později litujeme, že jsme spolu nestrávili dost času, neptali se na dost otázek a přišli o vzácné okamžiky.
Byli manželé sedm let a společně vychovávali svého syna. Jako mnoho rodin, období po narození jejich syna bylo náročné. Bylo těžké vyjít s jedním příjmem.
„Babička z tátovy strany mě nikdy nebrala v úvahu, jako bych nebyla její vnučka,“ stěžuje si Emily své kamarádce. „Představ si, jaké to je být úplně přehlížená.“
Dělá to už od dětství. Když byl dítě, bylo to do jisté míry pochopitelné, ale teď je dospělý a stále se toho nezbavil. Od obviňování chodníku, když zakopl, až po obviňování židle, když si narazil prst, jeho chování se jen zhoršovalo.
Návštěvy rodičů jejího manžela každý víkend se staly rutinou pro mladou českou rodinu. Trávit víkendy o samotě jako pár nepřicházelo v úvahu. Její manžel trval na tom, že on a Jana jsou povinni pomáhat jeho rodičům s prací na zahradě. Zpočátku jí to nevadilo, věřila, že fyzická práce je prospěšná a čerstvý vzduch nikomu neublíží. Ale věci se změnily, když objevila finanční nerovnost v podpoře rodiny.
Zanedbání v dětství může mít dlouhodobé negativní dopady, které ovlivňují celý život, včetně rodinných vztahů a profesních vztahů. Tento příběh zkoumá výzvy, kterým čelí lidé, když se nečekaně ocitnou v roli pečovatele.
Nikdy jsem neměla ráda svého švagra, takže jsem udělala vše, co bylo v mých silách, abych překazila jeho plány. Aby toho nebylo málo, nemá na dům žádný skutečný nárok.
