„Přetížená doma: Nemám čas pro sebe, stále hlídám vnoučata“
„Je všechno v pořádku?“ zeptala se mě kamarádka. „Jsem zavalená doma, nemám na nic čas. Chci být dobře připravená na…“
„Je všechno v pořádku?“ zeptala se mě kamarádka. „Jsem zavalená doma, nemám na nic čas. Chci být dobře připravená na…“
Jana měla vlastní byt, ale přestěhovala se zpět k rodičům, aby ušetřila peníze. Nyní se k nim přistěhoval i její bratr s manželkou, což dělá dům nesnesitelně přeplněným. Rodina tlačí na Janu, aby se odstěhovala, ale ona nemá kam jít.
Celá rodina na mě začala tlačit, abychom prodali náš dům. Dokonce si našli důvody, jak to ospravedlnit. Říkali, že je neobyvatelný, příliš daleko od města a nestojí za tu námahu.
– „Nikdy bych si nepředstavovala, že se v padesáti dvou letech stanu takovým terčem posměchu, a to všechno kvůli vlastnímu synovi,“ stěžuje si Jana své nejlepší kamarádce. „Celý život pracuješ na dvou místech, šetříš každou korunu, bereš každou extra práci jen proto, aby tvůj syn měl víc, a nakonec jsi obviněna z toho, že jsi ho okradla! Je to neuvěřitelné…“
„Přestaň brečet! Nikdy jsem ti nic neslíbil! Nechci tebe ani to dítě!“ křičel Marek. Otočil se a odešel. Dlouho jsem seděla na lavičce v parku a přemýšlela o svém dalším kroku.
Před dvěma lety si pár koupil dům na hypotéku a nyní ho pomalu renovují. Rozhodli se nešetřit na materiálech ani na mzdách profesionálů. Krátce předtím zemřela babička Sáry.
„Mami, jsi nejlepší na světě. Udělám všechno, abys byla šťastná.“ Jakub netušil, jak jeho slova převrátí svět jeho tchyně naruby. Byla
– Odpověděla jsem, že nikdo nemyslí na mě ani na mé dítě. Určitě ne ona. Jen zatěžuje svého syna svými problémy.
Můj manžel mě opustil, vzal všechny naše úspory, aby si koupil vlastní byt, a zmizel. Zůstala jsem v pronajatém bytě s naší šestiměsíční dcerou. Když se to dozvěděla moje tchyně, okamžitě přišla. Myslela jsem si, že mě bude zesměšňovat, ale místo toho přikázala: „Zabal si věci, ty a dítě půjdete bydlet ke mně.“ Snažila jsem se odmítnout, ale bylo to velmi
Odjakživa byla Hailey fascinována různými druhy květin. Zastavovala se u každé zahrady, obdivovala jedinečné květy a druhy. Dokonce i u své babičky na venkově trávila hodiny péčí o květinové záhony.
Můj manžel, Evžen, je profesionální kuchař. Pracuje v prestižní restauraci, kde ho kolegové respektují a hosté obdivují jeho kulinářské výtvory. Vždy jsem věděla, že se jeho úrovni vaření nemohu rovnat, i když se snažím zlepšovat své dovednosti. Někdy mi Evžen pomáhá a učí mě některé své triky. Ale stále to nestačí na to, abych se stala prvotřídní kuchařkou jako on. Evžen bere vaření jako
„Nebudu mít klid, dokud nebudeš sdílet svůj byt s bratrem.“ Můj bratr je prostě takový. Není ani tady, ani tam. A teď musím sdílet svůj byt s ním.