Vnoučata plakala, když zjistila, že stráví léto u „té babičky“
Miluji svá vnoučata celým svým srdcem a věnuji jim veškerý svůj volný čas. Bohužel mám vážnou „konkurenci“ – tchyni mé dcery.
Miluji svá vnoučata celým svým srdcem a věnuji jim veškerý svůj volný čas. Bohužel mám vážnou „konkurenci“ – tchyni mé dcery.
Ema nastoupila do první třídy. Její maminka jí koupila kytici květin a zapletla jí vlasy. Všechno vypadalo v pořádku, ale Ema měla pocit, že její maminka, Lenka, se na ni často zlobí a křičí, protože ji nemá ráda. Malá holčička nechápala, co dělá špatně: byla poslušná a vždy pomáhala mamince, přesto její maminka nikdy nebyla spokojená. Jednoho dne Ema
„Nikdy jsem nedostala jasné vysvětlení,“ říká frustrovaná Marie. „Jen nějaké nesmysly o pocitu v břiše a jak bychom mu měli věřit. Nikdy jsem nečekala, že to takhle dopadne.“
Rozešli se před dvěma lety. Jan odešel bez většího vysvětlení. Jeho žena se ho nesnažila zastavit, chápala, že nemá smysl držet muže, který nechce zůstat.
Po mrtvici nebyl její stav vůbec dobrý. Často byla ve špatné náladě a neustále kárala svou dceru, že všechno dělá špatně. Přesto se Emily držela.
Byl to jen další obyčejný den. Vracíval jsem se z práce, když jsem najednou uslyšel, jak někdo volá mé jméno. Otočil jsem se, zmatený. Kdo mě mohl volat? To, co následovalo, obrátilo můj svět vzhůru nohama.
Vychovala svého syna sama poté, co jeho otec zemřel při tragické nehodě. Syn vyrostl v respektovaného a poslušného muže. Vložila do něj veškerou svou lásku a péči, jen aby čelila nečekaným výzvám, když se oženil.
„Proč k nám nepřijedeš na návštěvu?“ ptal se Jan. „Na venkově je čistší vzduch, svěžejší. Marie se o tebe postará a naši sousedé jsou doktoři. Budu s tebou.“
Když jednoho večera nečekaně zazvonil zvonek, 58letá paní Nováková nebyla připravena na překvapení, které ji čekalo. Její dcera, Eva, stála ve dveřích s batoletem a kufrem. „Mami, opouštím Marka. Byl nevěrný. Můžeme u tebe zůstat?“ zeptala se Eva třesoucím se hlasem. Paní Nováková a její manžel nyní čelí výzvě, jak podpořit svou dceru v této těžké době, zatímco Eva zápasí s tajemstvím, které si nedokáže přiznat.
Telefon zazvonil a znepokojený, mladý hlas řekl: „Milujeme se. Prosím, nech ho jít!“ – „Věc se má tak, mladá dámo, že jsem svého manžela nepřivázala k radiátoru ani ho nezamkla ve sklepě. Tak bojuj za svou lásku! Hezký den.“ Jana zavěsila. „To je poprvé. Ta drzost té holky. No, brzy bude doma na večeři a pak…“
Během mého pobytu v nemocnici jsem sdílela pokoj s ženou kolem šedesátky. Byla elegantní a vyrovnaná, jen vrásky na jejím obličeji naznačovaly její věk. Přátelé a známí ji navštěvovali téměř denně, přinášeli pestrobarevné kytice a různé pochoutky. Přes jejich snahu se její oči nikdy nerozzářily radostí.
– „Mami, tati, můžeme dnes jet k babičce a dědovi?“ zeptal se malý Tomášek nadšeně, zatímco jsme se chystali opustit dům. – „Už jsme je dlouho neviděli.“ – „Půjdeme místo toho do parku,“ odpověděl jsem pevně. – „Nevíme, jestli jsou doma. Děda může být v práci.“ Náš tříletý Tomášek miloval trávit čas se svým tátou.