Ze života: „Neměla jsem odmítnout dědictví,“ lituje důchodkyně
Marie označuje Jana, manžela své vnučky, za svého zetě. „Více než deset let byla moje dcera Lenka nemocná a zemřela před více než třemi lety. Ema měla tehdy jen dvacet let.“
„Požádal jsem svou přítelkyni o ruku na baseballovém zápase, ale řekla ne. Je náš vztah u konce?“
Mohl jsem už dávno odejít z vysoké školy, ale slíbil jsem Tereze, že získám diplom. Jsem zvyklý držet slovo, ať se děje cokoliv. Během studia jsme bydleli ve sdíleném bytě.
„Tvoje milenka volala a řekla mi, abych tě nechala jít“: Právě oslavili padesátku
Telefon zazvonil a znepokojený, mladý hlas řekl: „Milujeme se. Prosím, nech ho jít!“ – „Věc se má tak, mladá dámo, že jsem svého manžela nepřivázala k radiátoru ani ho nezamkla ve sklepě. Tak bojuj za svou lásku! Hezký den.“ Jana zavěsila. „To je poprvé. Ta drzost té holky. No, brzy bude doma na večeři a pak…“
Bratr mého manžela a jeho žena jsou bezcitní: Vystěhovali mou tchyni do holé kůlny a nastěhovali se do jejího domu
Kdybychom s manželem nezasáhli, moje tchyně by strávila zimu v mrazivé kůlně. Nakonec jsme přerušili veškerý kontakt s Janem a Lenkou. Stále si myslí, že neudělali nic špatného.
„Nech nás bydlet ve tvém bytě“: Pronájem cizím lidem, zatímco rodina bojuje
Jana seděla naproti své mladší sestře, Elišce, zoufale prosíc: „Eliško, prosím, nech nás bydlet ve tvém pronajatém bytě. Jsme rodina! Víš, jaká je naše situace – bez domova, tři děti a manželova nestabilní práce.“ Eliška si povzdechla, vědoma si složitosti situace.
„Co bude k večeři? Proč není nic připraveno?“ zeptal se můj synovec. Když se rodina stane nárokovou, je čas zavřít kuchyň
Můj bratr a já jsme bývali velmi blízcí. Chodili jsme do stejné školy a trávili spolu hodně času. Ale teď už není jen mým bratrem – je cizincem.
„Moje snacha chce, abych se odstěhovala, aby mohla bydlet v mém domě, ale odmítám“
Každé ráno procházím naší krásnou zahradou a vzpomínám na život s Janem. Můj manžel zemřel před rokem. Byla to pro mě zdrcující rána. Tento dům a zahradu miloval nade vše.
„Ticho mého bratra: Jak jeho manželství rozděluje naši rodinu“
Můj bratr Jakub má 32 let, ale stále se nenaučil postavit se za sebe. Nikdy neřekne ani slovo proti své ženě. Kvůli tomu se často ocitáme v situaci, kdy se od sebe vzdalujeme.
„Roky tvrdé práce v zahraničí: Koupil jsem každému ze svých tří dětí dům, ale ani jedno mě nenechá přespat“
Většinu svého života jsem strávil prací v zahraničí, vydělával jsem slušné peníze, zatímco jsem nesmírně postrádal své děti a rodinu. Vždy jsem si říkal, že to dělám jen pro ně, abych jim zajistil dobrý život. Jak roky plynuly, bylo stále těžší pracovat – už jsem nebyl mladý a práce byla vyčerpávající.
„Obětovali jsme vše pro naše děti, ale teď jsme ve stáří sami“
Celý život jsme věnovali našim dětem, ale nyní, na sklonku života, se cítíme osamělí. Od dětských lásek po rodiče, kteří se snaží přežít, byla naše cesta plná obětí. Když jsem otěhotněla, můj manžel opustil vysokou školu, aby nás podpořil. Jak se naše finanční situace zlepšila, měli jsme další dítě. Ale teď, když se ohlížíme zpět, přemýšlíme, kde se to všechno pokazilo.
„Když si Moje Dcera Vybrala Tchány Místo Mě“
Moje dcera a já jsme se odcizili a už s ní nemám žádný kontakt. Není to tragédie, jen důsledek našich činů. Dospělí musí čelit následkům svých rozhodnutí.
Výzva matky: Když povzbuzení vede k nečekaným potížím
Jako matka se vždy snažím o klid a harmonii mezi svými dětmi. Pokud chtějí zkusit dospělý život, ať to zkusí. Ale někdy je cesta k samostatnosti plná nečekaných obtíží.