„Sestra Našla Svou Blaženost a Zapomněla na Rodinu. Když se Její Svět Zhroutil, Požadovala Pomoc“
Měla rozlehlou vilu, hospodyni a osobního řidiče. – řekla s obdivem Jana. – Jistě, má syna z prvního manželství, ale na tom nevidím nic špatného.
Měla rozlehlou vilu, hospodyni a osobního řidiče. – řekla s obdivem Jana. – Jistě, má syna z prvního manželství, ale na tom nevidím nic špatného.
Ema nastoupila do první třídy. Její maminka jí koupila kytici květin a zapletla jí vlasy. Všechno vypadalo v pořádku, ale Ema měla pocit, že její maminka, Lenka, se na ni často zlobí a křičí, protože ji nemá ráda. Malá holčička nechápala, co dělá špatně: byla poslušná a vždy pomáhala mamince, přesto její maminka nikdy nebyla spokojená. Jednoho dne Ema
Sářina sestra, Eva, zavolala na začátku října s prosbou, zda by ona a její dítě mohly na nějakou dobu zůstat v Sářině bytě. Evina syn potřeboval lékařské testy, které byly dostupné pouze ve specializovaných klinikách ve městě. Nebylo jasné, jak dlouho to potrvá, a Eva, pocházející z malého města, si nemohla dovolit pronajmout si byt. Obrátila se na svou sestru o pomoc.
Vždy jsem byla opatrná a citlivá osoba, i ve věku 52 let. Zda je to něco, s čím jsem se narodila, nebo vlastnost, kterou mi vštípili rodiče, nemohu říci s jistotou. Vyrůstala jsem jako jedináček ve středostavovské rodině, kde byla moje matka dominantní postavou a převzala odpovědnost za mou výchovu. Moje dětství nebylo dokonalé, ale ani hrozné. Život však nabral dramatický obrat, když se můj manžel rozhodl opustit mě kvůli jiné ženě.
Jsem obzvláště hrdá na to, že jsem ji vychovala sama. Její otec, můj manžel, nás opustil, když byla ještě miminko. Nebyla to nejjednodušší cesta.
Konečně jsem získal práci u kamaráda ve firmě, kde jezdím po městě a pomáhám klientům s různými domácími úkoly. Stal jsem se oblíbeným opravářem. Samozřejmě, plat nebyl nic moc a můj domácí život se nečekaně změnil.
Tato slova zanechávají stopu nejen v jejím životě, ale i v životech jejích dětí. Jaká je jejich vina? Myslí někdo na děti v takových situacích?
Chápu, že to může být běžná vlastnost mnoha matek, ale moje tchyně je skutečně výjimečná. Vymýšlí problémy z ničeho a když věci nejdou podle jejích představ, obviňuje všechny kolem sebe.
Ačkoli bylo jasné, proč se táta nikdy nesnášel s žádným režisérem v žádném divadle, vždy našel něco špatného na všem. Kolegové herci sdílejí své názory na jeho chování.
Mám vnoučata, která zbožňuji. Nikdy nedělám mezi svými dětmi rozdíly a snažím se jim pomáhat rovnocenně. Nechci, aby se někdo cítil zanedbaný. Problém však leží jinde.
Mám kamarádku jménem Jana. Je jí 45 let. Vždy věřila, že starší lidé by měli být respektováni, a často kritizovala ty, kteří si stěžovali na své stárnoucí příbuzné. Takové lidi nazývala bezcitnými. „Co starší lidé potřebují? Jen jim uvařit ovesnou kaši, naservírovat ji, usmát se – to je vše!“ Ale osud pro ni měl připravenou lekci. Jednoho dne jsem Janu požádala, aby se postarala o svého otce.
– Můj manžel trpí silnými bolestmi zad a já jsem také vyčerpaná – to vše proto, že jsme se rozhodli uklidit naši zanedbanou zahradu! – sdílí dvaašedesátiletá paní Alena. – Naše zahrada byla roky zarostlá a neudržovaná; prostě jsme na to neměli čas… Letos jsme se rozhodli s tím něco udělat, a teď za to platíme cenu.