Odjakživa byla Hailey fascinována různými druhy květin. Zastavovala se u každé zahrady, obdivovala jedinečné květy a druhy. Dokonce i u své babičky na venkově trávila hodiny péčí o květinové záhony.
Můj biologický otec opustil moji mámu, když jsem byla ještě malá holčička. Do svých deseti let jsem svého nevlastního otce nazývala „táto“, aniž bych věděla, že není můj skutečný otec. Když jsem se dozvěděla pravdu, vůbec mi to nevadilo. Už jsem nebyla malá holčička, takže jsem svého nevlastního otce nadále považovala za tátu. Ale věci se začaly měnit, když se moje mladší sestra zasnoubila.
Nora vždy vidí svého staršího souseda, Karla, jak si dělá ranní procházku. Jednoho dne ho uvidí zkolabovat a spěchá mu na pomoc. Její rychlé myšlení a lékařské znalosti mu zachrání život a odhalí překvapivou příčinu jeho náhlé zdravotní krize.
Bylo mi teprve 23 let, když mě opustil můj manžel, zanechávajíc mě s naším malým synem, Michalem. Michalovi byly tehdy jen tři roky. Můj manžel odešel, protože ho unavovaly neustálé problémy – přece jen musel vydělávat peníze a utrácet je na rodinu. To se mu vůbec nelíbilo. Proč utrácet na rodinu, když mohl utrácet na sebe a svou přítelkyni?
Ema byla jediná, kdo navštěvoval svou babičku s obdivuhodnou pravidelností. Stalo se, že její zaneprázdnění rodiče často nechávali dívku u babičky Anny, zvláště když museli někam odjet. Emčin starší bratr byl v příznivější situaci, protože rodina ho milovala a podporovala všemi možnými způsoby. Ema si toho však nevšímala, protože byla
Chápu, že mají jiné zájmy a byli vychováni odlišně. Samozřejmě, časy se mění, stejně jako postoje a hodnoty. A to je normální. Ale
Když manžel Veroniky opustil, právě jsem začínala novou kapitolu svého života. Pamatuji si, jak jsem navštívila naši matku, která zírala prázdně z okna. „Petr podal žádost o rozvod. Teď musíme zajistit, aby platil alimenty, jinak to Veronika sama nezvládne.“ Ani slovo o mé nadcházející svatbě.
Když mladá dívka porodila krásného chlapečka, její okolnosti jim zabránily sdílet společný život. Byla zlomená a nikdy na své dítě nezapomněla. O tři čtvrtě století později se stalo něco zázračného.
– „Ahoj, Karolíno. Jak se máš? Něco nového?“
Moje sestra mě obviňuje z toho, že její manžel ji opustil. Neopustil ji kvůli mně. Podle mé sestry, kdybych se jen držela dál, mohli by žít klidný život. Jistě, užívali by si života, ale já bych stále platila nájem za byt, zatímco moje sestra a její manžel by žili v
Umístila jsem svého otce do domova důchodců, kde mohl dostat potřebnou péči, ale moje rodina mě za to začala nenávidět. Obviňují mě z toho, že jsem ho opustila a přispěla k jeho úpadku. Říkají, že tímto krokem jsem jako všichni ostatní, kteří odkládají své příbuzné. Bolí mě, že si to myslí.
Nora se rozhodla navštívit svého syna a snachu, když cestovala do města. Navštěvovala je jen zřídka, protože cesta byla dlouhá a únavná. Gabriela ji vřele přivítala, objala ji a pozvala do kuchyně. Byt byl, jako vždy, v nepořádku. Gabriela nebyla moc dobrá v udržování pořádku. Nora stále nemohla pochopit, jak si její syn, který miloval pořádek, mohl vybrat
