„Poslední tři roky žijeme pod jednou střechou s mojí tchyní, Janou. Kromě ní je tu můj manžel, náš tříletý syn a já. Nemůžeme si dovolit se odstěhovat. Manželův plat sotva pokrývá naše výdaje. I kdybych si našla práci, můj příjem jako učitelka na částečný úvazek by moc nepomohl. Takže žijeme spolu a snažíme se to zvládnout, ale věci jsou daleko od ideálu…“
Ještě více znepokojující je, že nepřijíždí z opravdové touhy, ale z nutnosti. Jak v takové situaci říct ne? Blízcí rodinní příslušníci by se měli navzájem podporovat.
V naší rodině je to kořen všech konfliktů a skandálů. Celý problém pramení z naprostého ignorování mého přístupu k výchově ze strany mé ženy.
Během jedné z našich procházek jsem potkala mladou dívku, která byla venku se svou babičkou. Protože jsme se často vídaly, často jsme si povídaly o životě. Jednoho dne se mě zeptala: „Jdeš dnes večer ven?“
Můj bratr nám byl oporou v našich nejtemnějších časech. Bez jeho podpory bychom to možná nezvládli. Ale teď můj manžel požaduje, aby nám vrátil peníze, které jsme mu půjčili.
Po smrti mého otce jsme se s matkou přestěhovaly do jeho bytu. V té době jsem dokončovala vysokou školu a moje matka nikdy v životě nepracovala. Neustálé napětí mezi námi mě přimělo k drastickému rozhodnutí, ale to naše problémy nevyřešilo.
Od svých 17 let jsem pracovala a řešila všechny své problémy sama. Celý život jsem byla zvyklá spoléhat se pouze na sebe a své síly. Teď se cítím uvězněná a bezmocná.
Vychovávala jsem svého syna sama poté, co nás jeho otec opustil, když byl ještě miminko. Žili jsme spolu v mém malém dvoupokojovém domě. Jakub nikdy nic nepostrádal a vždy mi říkal, že až vyroste, udělá vše pro to, aby mi usnadnil život. Nakonec se oženil a finančně mi pomáhal, i když to své ženě nikdy neřekl. Teď je můj život
Moje sestra mě obviňuje z toho, že její manžel ji opustil. Neopustil ji kvůli mně. Podle mé sestry, kdybych se jen držela dál, mohli by žít klidný život. Jistě, užívali by si života, ale já bych stále platila nájem za byt, zatímco moje sestra a její manžel by žili v
„Myslela jsem, že si dělá legraci, ale pak zavolala a řekla, že našla nájemníky pro svůj dům,“ říká Sarah. „A co teď? Stěhuje se k vám?“
Stále se nemohu uklidnit. Před týdnem jsem musel vyhodit svou dceru z mého bytu. Upřímně, nelituji svého jednání. Přivedla to na sebe, spolu se svým přítelem. Přišel jsem domů z práce a našel nepozvané hosty. Vždy jsem měl rád návštěvy své dcery, ale před šesti měsíci se stalo něco, co změnilo všechno.
Můj manžel, Jan, pochází z bohaté rodiny, zatímco já jsem vyrostla v skromných poměrech. Když jsme se setkali a rozhodli se vzít, naše rozdílné zázemí nehrálo roli. Plánovali jsme spoléhat se pouze na vlastní úsilí. Nicméně, pomoc od blízkých rodinných příslušníků bychom neodmítli. Po léta jsme snili o vlastním domově, ale odmítnutí Janových rodičů nám pomoci nás nechalo cítit se opuštěnými a frustrovanými.
