Během pobytu v lázních jsem se nečekaně setkala se svou první láskou ze střední školy. Toto setkání mě přinutilo přehodnotit svůj dosavadní život, vztahy i vlastní odvahu čelit minulosti. Příběh o druhé šanci, rodinných konfliktech a hledání sebe sama v české realitě.
Jsem Marie, sedmdesátiletá babička z Prahy, která se najednou ocitla před neviditelnou zdí, již mezi mě a mou dceru postavil její manžel Petr. Moje touha být blízko dceři Janě a vnoučkovi Tomáškovi narazila na jeho přísná pravidla a omezení, což spustilo lavinu emocí a rodinných konfliktů. V tomto příběhu zkoumám, kde končí láska a začíná hranice druhého, a kolik bolesti může způsobit ticho mezi nejbližšími.
Jmenuji se Lucie a vždycky jsem věřila, že až budu mít děti, moje máma mi bude stát po boku. Místo toho si ale našla nový život, nové přátele a já zůstala na všechno sama. Tento příběh je o bolesti, závisti, ale i o hledání cesty zpět k sobě navzájem.
Ležím na nemocničním lůžku, když mi sestra podává mobil a já čtu zprávu, která mi zlomí srdce. V okamžiku, kdy bojuji o své zdraví, se mi hroutí celý svět. Tohle je můj příběh o tom, jak jsem se snažila znovu najít samu sebe v troskách svého života.
Jmenuji se Jana a právě teď stojím v kuchyni našeho bytu na Žižkově, kde se hádám se svou sestrou Lenkou o jediný domov, který nám s mámou zbyl. Lenka, která už vlastní čtyři byty, mě chce s mámou vystěhovat kvůli penězům. Bojuji nejen o střechu nad hlavou, ale i o zbytky rodinné lásky, která se pod tíhou chamtivosti rozpadá.
Jmenuji se Jitka a celý život jsem poslouchala, že mou povinností je být doma, starat se o děti a manžela. Ale jednoho dne jsem si uvědomila, že takhle už dál nemůžu – chtěla jsem víc, chtěla jsem žít i pro sebe. Můj boj za vlastní štěstí rozvrátil rodinu, ale otevřel mi oči i srdce.
Jmenuji se Jana a jsem matkou jediného syna, Tomáše. Když si domů přivedl dívku z rodiny, která žije úplně jinak než my, začal se náš vztah rozpadat. V přívalu hádek, tichých večerů a bolestných rozhodnutí hledám odpověď na otázku, kde končí mateřská láska a začíná touha mít vše pod kontrolou.
Jmenuji se Lucie a můj manžel Petr se před půl rokem pohádal s mojí rodinou. Od té doby odmítá, aby k nám kdokoliv z mých blízkých chodil, a já stojím mezi dvěma světy, které se navzájem nenávidí. Každý den se ptám sama sebe, jestli mám právo žít svůj život podle sebe, nebo jestli bych měla bojovat za smíření.
V den, kdy jsem zjistila, že sestra vzala mamince zdravotní přístroj, který jsem jí koupila, se mi zhroutil svět. Vzpomínám na bolest, zradu a bezmoc, které mě pronásledovaly celé týdny. Dnes se ptám sama sebe: kde se v rodině bere tolik nepochopení a proč je někdy těžší odpustit nejbližším než cizím lidem?
Můj syn mě pozval na oběd do svého nového bytu, kde jsem měla poprvé poznat jeho partnerku. Netušila jsem, že za dveřmi na mě čeká někdo, koho jsem doufala už nikdy v životě nevidět. Ten den se mi obrátil svět vzhůru nohama a musela jsem čelit dávno pohřbeným ranám a rozhodnout se, jestli dokážu odpustit.
Po rozvodu jsem si slíbila, že už nikdy neotevřu své srdce. Ale když jsem potkala Jaroslava v parku, všechno se začalo měnit. Jeho tichá přítomnost a schopnost naslouchat mě rozbily víc než všechny hádky v mém bývalém manželství.
Můj život se rozpadl během jednoho telefonátu, kdy jsem zjistila, že můj manžel mě podvádí. Musela jsem se rozhodnout mezi loajalitou k rodině a úctou k sobě samé. Tento příběh je o bolesti zrady, ale i o síle, kterou v sobě člověk najde, když se mu zhroutí svět.
