„Měla bys se přestěhovat k tátovi, abych se mohl soustředit na práci“: Navrhl manžel
Jana nechtěla se stěhovat k otci. Zvláště když její táta má své vlastní starosti a rozhodně nepotřebuje další stres s malými dětmi kolem sebe.
Jana nechtěla se stěhovat k otci. Zvláště když její táta má své vlastní starosti a rozhodně nepotřebuje další stres s malými dětmi kolem sebe.
Před časem jsem udělala těžké rozhodnutí – rozhodla jsem se neříct manželovi, že jsem dostala výrazné zvýšení platu v práci. Důvodem byla jeho tendence žít přítomností, stejně jako jeho matka. Výsledkem bylo, že často neměli peníze. Už mě unavovalo žít týden v přepychu a další tři týdny přežívat na instantních nudlích.
„Mám pocit, že trhám svou rodinu na kusy,“ povzdechla si Evelína. Rozhodla se dát svůj dům nejstaršímu vnukovi, jakmile dokončí vysokou školu. O svém rozhodnutí informovala svou dceru a zetě. V současné době její vnuk studuje mimo město, ale plánuje se vrátit domů. Evelína mu chce pomoci usadit se v dospělém životě. Její dcera je však rozzuřená a cítí, že její mladší syn je nespravedlivě opomenut.
– Ahoj, Lenko. Jak se máš? Něco nového?
Trvá na tom, že její bývalý manžel by měl podporovat obě děti stejně. Nevadí jí, že vydělávám peníze pro své vlastní dítě? Nespoléhám se na svého manžela ve všem!
Až do svých 50 let jsem neměla tušení, jaký může být život pro jiné lidi, v jiné zemi, s odlišnými pohledy na život. Vyrůstala jsem v malém městě, kde jsem byla krmena stálou dávkou povinností a odpovědností, aniž bych kdy zpochybňovala cestu, která mi byla určena. Teprve mnohem později jsem si uvědomila, o co všechno jsem přišla.
Ve 32 letech slavím své narozeniny dvakrát ročně. Jednou v den, kdy jsem se narodil, a podruhé v den, kdy mě moje starší sestra zachránila z autonehody. Vytáhla mě jen pár minut předtím, než auto explodovalo. Záchranné služby by včas nedorazily. Tento příběh však nabírá temnější obrat.
Můj bratr Jan je o pět let starší než já. Přesto je těžké ho nazvat zralejším nebo samostatnějším. Zatímco já jsem po střední škole šla rovnou na vysokou, přestěhovala se do jiného města a stala se plně soběstačnou, můj bratr dál žil z našich rodičů… — píše Eva. Nejenže Jan
Běžný stereotyp, že matka musí věnovat celý svůj život svým dětem, nesedí každému. Jana, matka dvou dospělých dcer, s tímto názorem nikdy úplně nesouhlasila. Proto se rozhodla pro nekonvenční krok, když zdědila nemovitost po své zesnulé sestře… Co se stalo dál? Jana se vdala mladá a měla dvě krásné dcery. Její manžel se ukázal být
Mé plány na odpočinkový volný den byly rozbity, když nečekaně zazvonil zvonek. U dveří stáli tři lidé: muž a žena středního věku a mladá dívka.
Před naší svatbou jsme s manželem debatovali o tom, kde budeme bydlet. Moji rodiče mají malý dvoupokojový dům, zatímco jeho matka vlastní prostorný třípokojový dům. Zvažovali jsme také pronájem vlastního bytu. Zdálo se nejpraktičtější přestěhovat se k jeho matce. „Tento dům je i váš,“ řekla, „takže tu můžete bydlet.“ To však nebyla úplná pravda. Ve skutečnosti podle
Neplánovali jsme založit rodinu tak brzy, ale život měl jiné plány. Můj přítel mě požádal o ruku a našel si práci. Jeho plat je však skromný a čelíme významným finančním výzvám.