Nechci říkat, že je můj manžel maminčin mazánek, ale každý den mě o tom přesvědčuje víc a víc. Jde o to, že Honza svou matku prostě zbožňuje. Řeší všechny její problémy, jen aby se ujistil, že se nestresuje nebo nepřetěžuje. Před několika lety zemřel Honzův otec a nyní se můj manžel stará o všechny opravy v jejím domě. Pokud se něco rozbije
Když jednoho večera nečekaně zazvonil zvonek, 58letá paní Nováková nebyla připravena na překvapení, které ji čekalo. Její dcera, Eva, stála ve dveřích s batoletem a kufrem. „Mami, odcházím od Petra. Můžeme tu zůstat?“ zeptala se. Evino odhalení druhého těhotenství a její neochota informovat manžela přidává další vrstvy složitosti k již tak náročné situaci.
Nedávno jsem si uvědomil, že některé rodinné vazby je lepší udržovat na dálku. Toto poznání mě zasáhlo ve třiceti letech, když jsem viděl, jak se můj bratr oženil s někým, kdo měl zřejmě postranní úmysly. Bohužel si nemůžete vybrat partnera svého sourozence. Snažil jsem se přijmout jeho volbu a udržovat přátelský vztah, ale věci se vyvinuly způsobem, který jsem nečekal.
Marie označuje Jana, manžela své vnučky, za svého zetě. „Více než deset let byla moje dcera Lenka nemocná a zemřela před více než třemi lety. Ema měla tehdy jen dvacet let.“
Mohl jsem už dávno odejít z vysoké školy, ale slíbil jsem Tereze, že získám diplom. Jsem zvyklý držet slovo, ať se děje cokoliv. Během studia jsme bydleli ve sdíleném bytě.
Telefon zazvonil a znepokojený, mladý hlas řekl: „Milujeme se. Prosím, nech ho jít!“ – „Věc se má tak, mladá dámo, že jsem svého manžela nepřivázala k radiátoru ani ho nezamkla ve sklepě. Tak bojuj za svou lásku! Hezký den.“ Jana zavěsila. „To je poprvé. Ta drzost té holky. No, brzy bude doma na večeři a pak…“
Kdybychom s manželem nezasáhli, moje tchyně by strávila zimu v mrazivé kůlně. Nakonec jsme přerušili veškerý kontakt s Janem a Lenkou. Stále si myslí, že neudělali nic špatného.
Jana seděla naproti své mladší sestře, Elišce, zoufale prosíc: „Eliško, prosím, nech nás bydlet ve tvém pronajatém bytě. Jsme rodina! Víš, jaká je naše situace – bez domova, tři děti a manželova nestabilní práce.“ Eliška si povzdechla, vědoma si složitosti situace.
Můj bratr a já jsme bývali velmi blízcí. Chodili jsme do stejné školy a trávili spolu hodně času. Ale teď už není jen mým bratrem – je cizincem.
Každé ráno procházím naší krásnou zahradou a vzpomínám na život s Janem. Můj manžel zemřel před rokem. Byla to pro mě zdrcující rána. Tento dům a zahradu miloval nade vše.
Můj bratr Jakub má 32 let, ale stále se nenaučil postavit se za sebe. Nikdy neřekne ani slovo proti své ženě. Kvůli tomu se často ocitáme v situaci, kdy se od sebe vzdalujeme.
Většinu svého života jsem strávil prací v zahraničí, vydělával jsem slušné peníze, zatímco jsem nesmírně postrádal své děti a rodinu. Vždy jsem si říkal, že to dělám jen pro ně, abych jim zajistil dobrý život. Jak roky plynuly, bylo stále těžší pracovat – už jsem nebyl mladý a práce byla vyčerpávající.
