„Dali jsme vám vnouče, teď nám dlužíte dům“: Požadovala snacha
Zoja trvá na tom, že jim dám jeden ze svých domů, protože mi dali vnouče. Ve skutečnosti vlastním dva domy. V jednom z nich bydlím.
Zoja trvá na tom, že jim dám jeden ze svých domů, protože mi dali vnouče. Ve skutečnosti vlastním dva domy. V jednom z nich bydlím.
Petra, matka z malého města v Česku, byla nucena sledovat školní představení svých dětí zvenčí poté, co byla vyloučena kvůli svému výraznému tetování. Také má problémy najít zaměstnání a byla odmítnuta několika místními podniky.
Byla hysterická, rozhořčená a křičela, že se tam cítí jako sirotek. „Takto by ses měla chovat, dcero, jako člověk. Pak by tví blízcí přišli na tvou svatbu, a ty…“
Naďa je těhotná se svým přítelem, který je stejně jako ona dvacetiletý. Oba navštěvují stejnou vysokou školu. – říká Gabriela, která má dvacet sedm let.
Můj syn si vzal mazanou ženu, která ho má omotaného kolem prstu. Teď ho obrací proti mně, tvrdí, že nechci jeho štěstí a myslím jen na sebe. Problém je, že odmítám vyměnit domy s nimi. Mám jen jedno dítě a můj manžel zemřel před několika lety. Vychovali jsme ho v láskyplném domově a poskytli mu vše potřebné.
Představte si, že se cítíte hluboce emocionálně a zamilovaně. Když jsem byl mladý, moje matka a tety mě přesvědčily, že jsem velmi emocionální a romantický. Nevím, jestli je to jen můj pocit, nebo jestli to tak cítí i ostatní.
Život Jakuba se dramaticky změnil, když mu bylo diagnostikováno vážné onemocnění ve věku sedmi let. Navzdory těžkostem zůstal odolný a nakonec předvedl dojemnou píseň, která vyprávěla jeho cestu, a dotkl se srdcí mnoha lidí po celé zemi.
Za to, že mě vychovala sama, za to, že mě vždy milovala a podporovala. Za to, že mě chránila a projevovala trpělivost. Ale teď mám strach. Nakonec budu muset svůj slib pravděpodobně porušit.
Jsem frustrovaná jak z mého manžela, tak z jeho matky, protože ho vychovala v přesvědčení, že výchova dětí je výhradně odpovědností matky. Používá její slova k ospravedlnění svého nezájmu a ona ho podporuje, litujíc ho za to, že má tak ‚obtížnou‘ manželku. Naše dcera, Anička, má šest let a chodí do první třídy.
Moje sousedka, Klára, má 68 let. Žije sama, takže ji občas navštěvuji a přinesu něco k čaji. Máme krásné rozhovory; je velmi příjemná a ráda vypráví o svých cestách. Snaží se však nemluvit o své rodině. Jednoho dne se ale rozhodla otevřít a pověděla mi o své dospělé dceři, se kterou vůbec nekomunikuje. Začnu
Můj manžel a já jsme zdědili chatu u jezera od mých rodičů. V posledních letech jsme investovali hodně peněz do rekonstrukcí a nyní se snažíme splatit dluh.
Karel a Adéla, pár z Prahy, vyhráli v roce 2020 150 milionů korun v loterii. Rozhodli se věnovat značnou část své výhry na různé charitativní účely, místo aby dali svým dětem „desítky milionů“, a raději je učili hodnotě tvrdé práce a štědrosti.