„Stal jsem se otcem, ale nevím, kdo je matka: Ani jsem netušil, že mám syna“
Měl jsem vlastní byt a prestižní práci. Ženy se ke mně hrnuly, protože jsem byl typický „žádaný mládenec“. Nezávazné vztahy mi vyhovovaly, nebo jsem si to alespoň myslel.
„Můj manžel je šetrný ke všem kromě své rodiny: Využívají ho bez výčitek“
Můj manžel je extrémně šetrný. Pamatuje si každou korunu, kterou utratí za ostatní, a dbá na to, aby ji dostal zpět. To ale neplatí pro jeho rodinu. Pro své rodiče a sourozence je ochoten udělat cokoliv, a oni jeho štědrost bez váhání zneužívají. Jeho příbuzní ho často žádají o peníze a
„Nespěchejte s dětmi, nejdřív si musíme dát do pořádku finance,“ radila mi tchyně
Pochází z velké rodiny a já mám mladší sourozence, takže moje finanční situace není nejlepší. Ale nevdala jsem se pro peníze; vdala jsem se z lásky.
„Nemohu Pomoci Své Dceři a Vnoučatům, Pokud Opustí Manžela: Neustále na Ni Tlačím, Štěstí Se Zdá Nedosažitelné“
Nemohu to dělat jinak. Děsí mě představa, že pokud se má dcera a zeť rozvedou, bude se muset vrátit ke mně se svými třemi dětmi, a já
„Už mám dost čekání na pomoc od svých dětí. Ignorují mě, ale to už nebudu tolerovat. Je čas je naučit lekci.“
Podle Světové zdravotnické organizace je věkové rozmezí 75-90 let považováno za seniorský věk. To však neznamená, že každý senior je bezmocný. Mnozí stále mají co nabídnout a zaslouží si respekt a podporu od svých rodin.
„Když nás manžel opustil, můj otec se nastěhoval, aby pomohl. Teď nevím, jak mu říct, že se znovu vdávám“
Odešel, aby našel, jak řekl, ženu, která ho lépe pochopí. Viděla jsem to jako zradu a řekla mu, aby zmizel z našich životů. Také mu nedovolím vidět děti.
„Propuštěna z nemocnice, mé děti řekly, že nemohu žít sama: Čekala mě tvrdá lekce“
Čekala mě tvrdá lekce… Když se ohlížím zpět na svou minulost, přemýšlím, zda jsem byla dobrá matka, nebo zda jsem udělala chyby, za které nyní draze platím. Celý svůj život jsem věnovala svým dětem. Vychovávala jsem je sama poté, co můj manžel zemřel, když bylo našemu synovi pouhé dva měsíce a my už vychovávali naši nejstarší dceru. Pracovala jsem neúnavně. Ale nikdy
„Moje Bývalá Manželka Nikdy Nečekala, Že Po Rozvodu Budu Tak Bojovat“
Naše sny o budoucnosti byly jasné, ale život měl své vlastní plány. Začali jsme v pronajatém bytě, naše platy jako mladí učitelé sotva pokrývaly účty. Toto je příběh o tom, jak se všechno rozpadlo.
„Neopustím svou dceru. Jaký bych byl otec?“
Je to chladná, bezcitná babička, která by se měla vypořádat se svými vlastními problémy, pokud je ochotná vyhodit svou roční vnučku na ulici.
„Moje děti mě roky ignorovaly: Ale když slyšely o mé závěti, hned přiběhly“
Mám dvě děti, čtyři vnoučata a dvě snachy, přesto jsem žila jako samotářka. Ale když jsem zmínila, že dům odkazuji své neteři, najednou se objevily a způsobily scénu. Je teď jasné, že jim jde jen o můj majetek. Doufala jsem, že mě mé děti podpoří ve stáří, ale místo toho
„Žádám rodiče, aby mi převedli dům, ale oni odmítají“
Řekla jsem tátovi, že by bylo skvělé, kdyby mohl být dům zapsán na mé jméno. Byl překvapený a řekl: „Proč to potřebuješ? Jsi naše jediné dítě!“
„Darovala Synovi a Snacha Dům, Jen Aby Viděla, Jak Se Rozpadá za Méně než Rok“
„Aspoň jednou týdně, v sobotu, by mohli uklidit, aby byl dům v neděli čistý,“ říká zlomená paní Nováková. „Nikdy jsem neviděla takový nepořádek. Je to méně než rok a už to ani nepoznávám. Podlahy asi nebyly vytřeny od doby, co se nastěhovali, koupelna nikdy nebyla vyčištěna a…“