Jsem Marie, babička, která vychovává svého vnuka poté, co moje dcera odešla za prací do Německa. Postupně zjišťuji, že pro svého vnuka nejsem jen milující oporou, ale i zdrojem peněz, což mě hluboce raní. Prožívám bolest z osamění, pocit zrady i naději, když hledám odpověď na otázku, co znamená být opravdu potřebná.
Jsem Alena a nikdy bych nevěřila, že mě můj vlastní syn Marek nepozve na svou svatbu. Přesto ode mě jeho rodina očekává pomoc a podporu, jako bych byla samozřejmou součástí jejich života. Tento příběh je o bolesti, zklamání i o tom, jak jsem hledala svou vlastní hodnotu v rodině, která mě odmítla.
Můj příběh začíná v lednové noci na Hlavním nádraží v Praze, kdy jsem přišla o všechno a musela jsem se naučit přežít na ulici. Postupně jsem objevila sílu v sobě i v lidech kolem mě a začala jsem pomáhat ostatním, kteří byli na dně stejně jako já. Dnes vedu komunitní centrum pro lidi bez domova a věřím, že každý si zaslouží druhou šanci.
Nikdy bych nevěřila, že vlastní matka mě dokáže tak zradit. Po její smrti jsem zjistila, že celý majetek odkázala mé mladší sestře a já zůstala s prázdnýma rukama. Tohle je příběh o bolesti, zklamání a otázce, co vlastně znamená rodina.
Všechno začalo během jedné bouřlivé noci, kdy jsem zaslechla hádku mezi svou matkou a mým manželem v kuchyni. Ta chvíle otřásla mým světem a donutila mě čelit pravdě, kterou jsem dlouho přehlížela. Od té doby už nic nebylo jako dřív a já se začala ptát, co vlastně znamená důvěra.
Jednoho večera jsem se postavila celé rodině a vyhodila je z našeho bytu. Roky jsem žila v jejich stínu, potlačovala své sny a potřeby, abych vyhověla jejich představám. Teprve když jsem je poslala pryč, začala jsem znovu žít a objevovat samu sebe.
Jmenuji se Kateřina, je mi 38 let a žiji s manželem Tomášem a našimi dvěma dětmi v domě na okraji Prahy. Náš vysněný domov se proměnil v bitevní pole, když se k nám bez varování nastěhovali Tomášovi rodiče. V tomto příběhu popisuji napětí, nevyřčené výčitky a otázku, kde končí povinnost vůči rodině a začíná právo na vlastní život.
Jmenuji se Anna a vyprávím svůj příběh o tom, jak jsem po zmizení manžela zůstala sama se dvěma dětmi a bez jakékoliv opory. Musela jsem čelit nejen finančním problémům, ale i nedůvěře okolí a vlastnímu strachu, že už nikdy nenajdu sílu začít znovu. Tento příběh je o hledání hlasu v tichu, které mě málem pohltilo.
Jsem Marie a vždy jsem byla tichá, oddaná rodině. Když mě neteř Klára zradila kvůli mému bytu, ztratila jsem iluze o rodinné soudržnosti. Tento příběh je o bolesti, zklamání a odvaze postavit se vlastní krvi.
Jsem matka, která vždy stála za svou dcerou, i když její rozhodnutí byla bolestivá. Tentokrát však překročila hranici, kterou jsem nemohla přehlédnout, a já jí musela dát ultimátum. Můj příběh je o tom, jak těžké je milovat dítě a zároveň nesouhlasit s jeho činy.
Uprostřed bouřlivé rodinné večeře se snažím pochopit, proč se můj život rozpadá. Otcova nová žena, Lucie, se snaží nahradit mou maminku, zatímco já se potýkám s bolestí minulosti a ztrátou iluzí o lásce s Petrem. Na cestě k sobě samé odhaluji rodinná tajemství, vlastní strachy a zjišťuji, co znamená být skutečně šťastná.
Už tři měsíce jsem nepromluvila s mámou. Můj manžel Petr mě každý den přesvědčuje, abych jí zavolala, ale ve mně je pořád bolest a strach. Tohle je můj dramatický návrat do minulosti a pokus najít sama sebe mezi loajalitou k rodině a vlastním zraněním.
