„Vychovala jsem své děti sama, takže nikomu nic nedlužím: Postoj matky k rodinné podpoře“
„Požádala jsem ji, aby pohlídala mého nejstaršího, zatímco vezmu dceru k lékaři, ale odmítla. Vidíte, má domluvený termín u kadeřníka a nechce ho zrušit.“
„Ostatní Vypadají, že Mají Všechno Pod Kontrolou, Ale Vy Ne: Kritizována Nespokojeným Manželem“
Před dvěma lety si pár koupil dům na hypotéku a nyní ho pomalu renovují. Rozhodli se nešetřit na materiálech ani na mzdách profesionálů. Krátce předtím zemřela babička Sáry.
„Můj Manžel Mě Plně Podporuje, Ale Nikdy Mi Nedává Peníze“
Nyní mají čtyřletého syna a žijí v domě, který její manžel zdědil. Dům je dobře udržovaný, její manžel vydělává dobrý plat a jezdí pěkným autem. Také vlastní malý kousek půdy, který sdílí se svými sourozenci.
„Macecha se Rozhodne Poslat Nevlastního Syna do Pěstounské Péče: Její Plán Selže“
„Tomáši, na tohle nemám čas. Musím se připravit na svatbu. Chceš, aby bylo všechno perfektní pro tvého tátu, že?“ odpověděla Sarah, aniž by zvedla oči od svého telefonu.
„Prosím, paní Nováková, nevstupujte do našeho pokoje ani se nedotýkejte našich věcí – řekla moje snacha“: Ale je to pořád můj dům. Nemohu projít svým vlastním domovem?
Před šesti měsíci přivedl můj syn Petr svou manželku Annu, aby bydleli v mém domě, s tím, že zůstanou, dokud nenajdou vhodný byt k pronájmu. Nespěchala jsem na ně a dovolila jim zůstat. Dala jsem jim pokoj, ale mnoho mých věcí tam stále bylo. Koneckonců, nemohla jsem všechny své věci jen tak naházet do jednoho pytle.
„Navrhla jsem rozdělit police v lednici: Jaký směšný nápad – Paní Nováková je pobouřená“
„Poslední tři roky žijeme pod jednou střechou s paní Novákovou. Kromě mé tchyně je tu můj manžel, náš tříletý syn a já. Nemůžeme si dovolit se odstěhovat. Můj manžel nevydělává dost na pokrytí všech našich výdajů. I kdybych si našla práci, můj plat jako učitelka na částečný úvazek by moc nepomohl. Takže žijeme spolu a snažíme se to zvládnout, ale…“
„Sliboval jsem rodičům dárky k narozeninám, a to je vše, co mohou očekávat“
Nikdy se nemluvilo o rodičovské lásce, natož o odpovědnosti. Nejprve mě vychovávali prarodiče, pak byla najata chůva. Také jsem prošel školkou. Toto je můj příběh.
„Nemohu tomu uvěřit: Dala jsem své snaše krabice s dětským oblečením, ale ona trvá na koupi nového“
Moje dcery žijí ve stejném městě jako já, ale můj syn se přestěhoval do Prahy kvůli práci a rozhodl se tam zůstat. Miluji všechny své děti, ale tato situace s mou snachou mě nechává zmatenou.
„Ahoj, synu. Stěhuji se k tobě! Legálně nemáš na výběr“: řekl otec po mnoha letech
Když mi bylo deset let, můj otec opustil naši rodinu. Moje matka mě vychovala sama a nikdy se znovu nevdala. Odchod mého otce mě příliš netrápil, protože se moji rodiče často hádali a z té doby si nepamatuji mnoho dobrého. Moje matka podala žádost o výživné. Je třeba poznamenat, že cílem nebylo zbohatnout, ale
„Ve Zlatých Letech Zůstaňte ve Svém Domově: Návštěvy Rodiny jsou Skvělé, ale Znát Své Limity“
Aby se předešlo nedorozuměním a konfliktům, je často nejlepší, aby senioři udržovali svou nezávislost. I když návštěvy dětí a vnoučat mohou být úžasné, přehánění může vést k napětí. Tento příběh zkoumá výzvy vyvážení rodinných návštěv a osobního prostoru v České republice.
„Vyměnila jsem zámky, abych udržela tchyni mimo náš domov“
Žili jsme v domě, který zoufale potřeboval opravy, ale finanční problémy nám bránily v jakémkoli zlepšení. Ve dvaceti jsem se vdala a opustila své malé město.
„Můj táta nesnáší mého nového manžela: Snaží se obrátit mou dceru proti jejímu nevlastnímu otci“
Varovala jsem ho, ale neposlouchal, takže ho už k naší rodině nepustím. Před dvěma lety jsem se rozvedla s manželem. Oba jsme se posunuli dál, ale můj táta to nedokáže přijmout.