„Zatížena dluhy mé tchyně, bojuji o péči o své dítě“
Vlastním dvoupokojový byt, který jsem zdědila, zatímco můj manžel má jednopokojový byt po svém otci. Nicméně, jeho byt se nacházel na výhodnějším místě z hlediska nájmu, a můj
Vlastním dvoupokojový byt, který jsem zdědila, zatímco můj manžel má jednopokojový byt po svém otci. Nicméně, jeho byt se nacházel na výhodnějším místě z hlediska nájmu, a můj
Píšu to ve stavu naprosté frustrace po dalším hádce s naší dcerou. Už to nemohu snést a potřebuji se podělit o svůj příběh. Můj manžel to chápe, ale mnoho našich přátel říká: co jsi čekala, tvoje dcera je teď vdaná, má svou vlastní rodinu. Je to její manžel, kdo na ni uvaluje svou vůli – náš nenáviděný zeť! Jako by ji vymyl mozek! Naše dcera
Naše děti se učí plavat od malička, protože každé léto trávíme dovolenou u moře. Ve městě navštěvují plavecké kurzy několikrát týdně. Když jsme se rozhodli postavit bazén na naší zahradě, vedlo to k nečekaným konfliktům se sousedy.
Komunikace s mým synem je obtížná. V dětství bylo všechno v pořádku. Ale jako teenager začal Jakub chodit s nesprávnou partou. Ztratil důvěru jak ve mně, tak v jeho otce. Podařilo se nám ho dostat z toho prostředí, ale už nikdy nebyl stejný. Nechtěl studovat ani jít na vysokou školu. Celkově se věci jen zhoršily.
Byla jsem si jistá, že nestárnu v osamění, ale mýlila jsem se. Nikdo mě teď nepotřebuje. I když žijeme ve stejném městě, vidíme se jen zřídka.
Před šesti měsíci jsem byl povýšen na manažera. Mezi členy mého týmu byla i moje sestřenice, Jana. Vždy jsme si byli blízcí, ale práce spolu všechno změnila.
Moje tchyně se chová jako rozmazlené dítě. Je dospělá, brzy jí bude 60 let, ale chová se velmi nezrale. Můj manžel je její jediný syn. Podporuje ji ve všem a prostě svou matku miluje. Myslím, že toho ráda využívá. Jsem už matkou dvou dětí. Plánujeme třetí dítě. Uvědomuji si, že doma,
Seděly jsme spolu, moje dcera a já, slzy nám stékaly po tvářích. Byly jsme opuštěné. Obě dvě. Během dvou dnů. Její přítel ji opustil a můj manžel opustil mě. Jsou to zbabělci. Neměli ani odvahu to říct do očí. Eliška dostala zprávu na sociálních sítích. Já dostala textovou zprávu. Textovou zprávu! Po 15 letech manželství. Ubohá textová zpráva. Ani jsem si nezasloužila rozhovor. Můj manžel odešel před dvěma hodinami.
Je mít velkou rodinu skutečně možné v dnešní ekonomice? Eva si to myslí, ale její matka, Lenka, často nesouhlasí. Mladá žena, nyní 31letá, čelí neustálé finanční nejistotě, což vede k častým hádkám mezi nimi.
Jsem vyčerpaná z toho, že všechno dělám sama—moje dospělé děti o mně ani nemluví. Varovala jsem je: buď začnou pomáhat, nebo prodám veškerý majetek a zaplatím si pobyt v domově důchodců. Můj manžel a já jsme věnovali svůj život výchově našeho syna a dcery. Dali jsme jim vše, co jsme si mohli dovolit, ale teď se zdá, že na mě zapomněli.
Babička Marie vychovala tři děti. Celý život strávila v malém městě, což nevyhnutelně formovalo její pohled na svět. Pomalejší tempo života, zvyk na tvrdou práci a jiný přístup k životu. Mohla plakat celé dny nad filmem, kde hlavní hrdina ztratil svou pravou lásku. Ale ani okem by nemrkla, když šlo o porážku kuřete.
Měla rozlehlou vilu, hospodyni a osobního řidiče. – řekla s obdivem Jana. – Jistě, má syna z prvního manželství, ale na tom nevidím nic špatného.