Jmenuji se Vladimír, je mi 72 let a poslední roky mě tíží samota v našem velkém rodinném domě. Rozhodl jsem se pozvat své děti a vnoučata, abychom znovu zažili společné chvíle, ale místo radosti přišly nečekané konflikty a bolestné otázky. Příběh o tom, jak těžké je překonat propasti mezi generacemi a najít cestu zpět k sobě.
Jsem Marie a nikdy bych nevěřila, že se mi rodina rozpadne kvůli nedorozumění a bolesti, kterou jsem si dlouho nechtěla přiznat. Když se moje snacha Jana začala odcizovat, cítila jsem bezmoc, vztek i vinu. Nakonec jsem našla sílu v modlitbě a víře, které mi pomohly pochopit samu sebe i druhé.
Jednoho večera mi manžel Petr vmetl do tváře, že nejsem ta žena, o které snil. V tu chvíli se mi zhroutil svět a začala jsem přemýšlet, kde jsme se s našimi sny a realitou minuli. Příběh o tom, jak se láska může změnit v boj o pochopení a přijetí.
Jednoho deštivého večera mi manžel oznámil, že odchází za jinou ženou a nechává mě i naše děti napospas osudu. Pět let jsem bojovala s chudobou, studem a vztekem, dokud se neobjevil znovu u našich dveří. Teď stojím před rozhodnutím, zda mu odpustit, nebo navždy zavřít dveře minulosti.
Jmenuji se Jana a celý život jsem bojovala s tím, jak sladit vlastní touhy s tím, co je nejlepší pro mého syna. Po rozvodu jsem chtěla znovu najít štěstí s bývalým manželem, ale můj syn Tomáš už měl svého nového tátu. Když jsem se rozhodla pro návrat ke staré lásce, rodina se ocitla na pokraji rozpadu.
Jmenuji se Jana a nikdy bych nevěřila, že jednoho večera budu stát v kuchyni, třást se a prosit Boha, aby mi dal sílu přežít další den v naší rodině. Když se otec zhroutil pod tíhou svých dluhů a máma mě začala obviňovat, že jsem jí zničila život, zůstala jsem sama proti všem. Modlitba a víra byly jediné, co mě drželo nad vodou, když jsem musela čelit nepochopení, výčitkám i vlastnímu strachu.
Jmenuji se Jana a celý život jsem bojovala za to, aby naše zahrada nebyla jen obyčejný trávník, ale místo, kde roste zelenina, květiny a kde se tvoří vzpomínky. Můj muž Petr nikdy nepochopil, proč se tolik dřu, a často jsme kvůli tomu vedli hádky. Dnes, když stojím mezi záhony a slyším jeho slova v hlavě, přemýšlím, jestli jsem opravdu tvrdohlavá, nebo jestli je v tom něco víc.
Stojím v kuchyni, zatímco máma křičí, že nikam nepůjde. Musím ji přesvědčit, že domov pro seniory je pro ni to nejlepší, ale sám tomu sotva věřím. Když mezi jejími věcmi najdu starý dopis, všechno, co jsem si myslel o našem vztahu, se otřese v základech.
Jmenuji se Jana a můj život se obrátil naruby, když jsem otěhotněla s Petrem. Jeho otec, pan Novotný, nikdy neskrýval své zklamání a rozhodl se zasáhnout do našeho života. Tato zkušenost mě naučila, jak křehké jsou rodinné vztahy a jak těžké je najít odvahu postavit se za sebe.
Jmenuji se Petr Novotný a jednoho deštivého večera jsem přišel o svou desetiletou dceru Aničku, když ji srazilo auto na přechodu v našem malém městě. Viník, mladý kluk z vedlejší vesnice, byl zničený stejně jako já – a já stál před rozhodnutím, jestli ho nenávidět, nebo mu odpustit. Můj příběh je o bolesti, vině, rodinných konfliktech a hledání síly v odpuštění.
Jednoho mrazivého rána jsem se rozhodla, že už nechci být otrokem peněz. Opustila jsem svůj byt v Jihlavě, prodala všechno, co jsem měla, a začala žít na opuštěné chalupě bez elektřiny a vody. Můj příběh je o boji s osamělostí, nepochopením rodiny a každodenním zápasem o přežití v české realitě.
Jmenuji se Adam a celý život jsem hledal místo, kam patřím. Po rozvodu rodičů jsem byl nucen rozhodnout, s kým zůstat, a volba mého nevlastního otce roztrhla naši rodinu na kusy. V tomto příběhu popisuji bolest, vinu i naději, které mě provázely na cestě za pochopením a odpuštěním.
