„Vejdu do dveří a ty mi podáš dítě. Co jsi vlastně celý den dělala?“ diví se manžel
Jen proto, že jsem doma, neznamená, že nic nedělám a jsem líná. Ráda bych si vyměnila role a viděla, jak dlouho by to můj manžel zvládl. Spoiler: moc dlouho ne.
Jen proto, že jsem doma, neznamená, že nic nedělám a jsem líná. Ráda bych si vyměnila role a viděla, jak dlouho by to můj manžel zvládl. Spoiler: moc dlouho ne.
Mnoho mladých rodin v České republice se ocitá v situaci, kdy si nemohou dovolit koupit vlastní bydlení a musí si pronajímat byty. Zatímco někteří rodiče pomáhají, moje situace je zcela jiná. I když máma a babička mají prostředky na pomoc, odmítají to udělat. Vdala jsem se za Jakuba ve 22 letech.
Uprostřed léta se moje zdraví nečekaně zhoršilo. Ve svých 70 letech už nejsem nejmladší. Ten den mě navštívila moje dcera a její manžel. Kdyby si nevšimli, nevím, co by se se mnou stalo. Naložili mě do auta a odvezli do městské nemocnice. Zeť cestou volal všem svým známým lékařům. V nemocnici
Začala na mě křičet a obviňovat mě, že jsem přesvědčila Jana, aby si udělal test DNA. Byla jsem naprosto zmatená jejím výbuchem. Ukázalo se, že
Když jsme se vzali, byla jsem odhodlaná nežít s našimi rodiči. Věřila jsem, že je důležité budovat náš vlastní život nezávisle. Ale ani já, ani můj manžel jsme nebyli připraveni na výzvy, které nás čekaly.
Věděla jsem, že to bude problém ještě předtím, než jsme se vzali, a upřímně mě to hodně znepokojovalo. Samozřejmě jsem si své pocity nechala pro sebe—proč je odhalovat? Ale posuďte sami. Tady je, co se stalo.
Je osobní život v tomto věku důležitější? – „Mami, můžeme u tebe chvíli zůstat s dětmi?“ – Jana seděla na gauči a prosila. Její tvář byla kyselá, jako by spolkla celý citron. – „A proč byste u mě měli zůstat?“ – Lenka se ani nepodívala na svou dceru. Dívala se na svůj odraz v zrcadle, nanášela si krém na obličej a jemně si poklepávala na bradu.
Záhady, tajemství a rodinné intriky jsou blíž, než si myslíte. Někdy je pravda šokující víc, než byste si kdy dokázali představit.
Udělal jsem těžké rozhodnutí umístit svého otce do domova důchodců, kde by mohl dostat potřebnou péči. Moje rodina se však obrátila proti mně a obviňuje mě z toho, že jsem ho opustil. Věří, že přispívám k jeho úpadku, a kvůli mému rozhodnutí mě vyloučili. Jsem zlomený jejich soudem a rozkolem, který to způsobilo.
Podělím se o něco málo o svém prvním manželovi. Oba jsme pocházeli z skromných poměrů; od rodičů jsem nic nedostala (bydleli jsme v nájmu), zatímco on zdědil dům po svém zesnulém otci. Jeho otec se dávno předtím rozvedl s mou bývalou tchyní, nechal ji samotnou s jejich dítětem. Neviním ho. I já jsem s ní měla problém vycházet. Pokaždé
Náš vztah byl vždy komplikovaný. Moji rodiče byli už ve čtyřiceti, když jsem se narodil, a myslím, že ten věkový rozdíl si vybral svou daň. Jakmile jsem měl možnost odejít, udělal jsem to. Život s mými vrstevníky byl lákavější a nechtěl jsem být přítěží pro své stárnoucí rodiče. Nemohu říct, že bychom měli špatný vztah, naopak, vždy byla
Mám klidnou a tichou povahu, což mi ztěžuje prosazování vlastních názorů. Nikdy jsem se nesetkala s nepříjemnými situacemi nebo nespokojeností v práci. Můj osobní život se však ubíral jiným směrem.