„Moje Děti a Vnoučata Jsou Tak Nevděčná, Nemám Slov“: Nikdy Jsem Si Nemyslela, Že Strávím Stáří Sama
Byla jsem si jistá, že nestárnu v osamění, ale mýlila jsem se. Nikdo mě teď nepotřebuje. I když žijeme ve stejném městě, vidíme se jen zřídka.
Byla jsem si jistá, že nestárnu v osamění, ale mýlila jsem se. Nikdo mě teď nepotřebuje. I když žijeme ve stejném městě, vidíme se jen zřídka.
Před šesti měsíci jsem byl povýšen na manažera. Mezi členy mého týmu byla i moje sestřenice, Jana. Vždy jsme si byli blízcí, ale práce spolu všechno změnila.
Moje tchyně se chová jako rozmazlené dítě. Je dospělá, brzy jí bude 60 let, ale chová se velmi nezrale. Můj manžel je její jediný syn. Podporuje ji ve všem a prostě svou matku miluje. Myslím, že toho ráda využívá. Jsem už matkou dvou dětí. Plánujeme třetí dítě. Uvědomuji si, že doma,
Seděly jsme spolu, moje dcera a já, slzy nám stékaly po tvářích. Byly jsme opuštěné. Obě dvě. Během dvou dnů. Její přítel ji opustil a můj manžel opustil mě. Jsou to zbabělci. Neměli ani odvahu to říct do očí. Eliška dostala zprávu na sociálních sítích. Já dostala textovou zprávu. Textovou zprávu! Po 15 letech manželství. Ubohá textová zpráva. Ani jsem si nezasloužila rozhovor. Můj manžel odešel před dvěma hodinami.
Je mít velkou rodinu skutečně možné v dnešní ekonomice? Eva si to myslí, ale její matka, Lenka, často nesouhlasí. Mladá žena, nyní 31letá, čelí neustálé finanční nejistotě, což vede k častým hádkám mezi nimi.
Jsem vyčerpaná z toho, že všechno dělám sama—moje dospělé děti o mně ani nemluví. Varovala jsem je: buď začnou pomáhat, nebo prodám veškerý majetek a zaplatím si pobyt v domově důchodců. Můj manžel a já jsme věnovali svůj život výchově našeho syna a dcery. Dali jsme jim vše, co jsme si mohli dovolit, ale teď se zdá, že na mě zapomněli.
Babička Marie vychovala tři děti. Celý život strávila v malém městě, což nevyhnutelně formovalo její pohled na svět. Pomalejší tempo života, zvyk na tvrdou práci a jiný přístup k životu. Mohla plakat celé dny nad filmem, kde hlavní hrdina ztratil svou pravou lásku. Ale ani okem by nemrkla, když šlo o porážku kuřete.
Měla rozlehlou vilu, hospodyni a osobního řidiče. – řekla s obdivem Jana. – Jistě, má syna z prvního manželství, ale na tom nevidím nic špatného.
Ema nastoupila do první třídy. Její maminka jí koupila kytici květin a zapletla jí vlasy. Všechno vypadalo v pořádku, ale Ema měla pocit, že její maminka, Lenka, se na ni často zlobí a křičí, protože ji nemá ráda. Malá holčička nechápala, co dělá špatně: byla poslušná a vždy pomáhala mamince, přesto její maminka nikdy nebyla spokojená. Jednoho dne Ema
Sářina sestra, Eva, zavolala na začátku října s prosbou, zda by ona a její dítě mohly na nějakou dobu zůstat v Sářině bytě. Evina syn potřeboval lékařské testy, které byly dostupné pouze ve specializovaných klinikách ve městě. Nebylo jasné, jak dlouho to potrvá, a Eva, pocházející z malého města, si nemohla dovolit pronajmout si byt. Obrátila se na svou sestru o pomoc.
Vždy jsem byla opatrná a citlivá osoba, i ve věku 52 let. Zda je to něco, s čím jsem se narodila, nebo vlastnost, kterou mi vštípili rodiče, nemohu říci s jistotou. Vyrůstala jsem jako jedináček ve středostavovské rodině, kde byla moje matka dominantní postavou a převzala odpovědnost za mou výchovu. Moje dětství nebylo dokonalé, ale ani hrozné. Život však nabral dramatický obrat, když se můj manžel rozhodl opustit mě kvůli jiné ženě.
Jsem obzvláště hrdá na to, že jsem ji vychovala sama. Její otec, můj manžel, nás opustil, když byla ještě miminko. Nebyla to nejjednodušší cesta.