Linda, manželka mého syna, se zdála být slibnou mladou ženou, když se před pěti lety vzali. Byla ambiciózní a cílevědomá, ale nyní její kariéra způsobuje napětí v naší rodině.
Každý rozhovor s mým otcem se točí kolem mého bratra, který, ačkoliv mu je téměř padesát, nemá ani manželku, ani děti. Chová se, jako by s tím neměl nic společného. Ale když mu připomenu jeho roli, rychle změní téma. Mám staršího bratra, Michala. Je o dvanáct let starší než já.
Ten den jsem stál na zastávce a čekal na autobus. Kolem bylo překvapivě málo lidí. Jen já a nějaký chlapík, který mluvil do telefonu. Neměl jsem co dělat, tak jsem poslouchal, co říká… „Ano, miláčku, cestou koupím nějaké bonbóny… Co? Chceš pizzu? Ale to je na druhé straně města… Dobře, půjdu, pro tebe cokoliv,“ šeptal mladý muž. Otočil jsem se
Zpočátku spolu dobře vycházeli a snažili se vyhnout konfliktům. Jan pracoval jako dělník v továrně, zatímco Marie pracovala jako zdravotní sestra v místní nemocnici.
„Požádala jsem ji, aby pohlídala mého nejstaršího, zatímco vezmu dceru k lékaři, ale odmítla. Vidíte, má domluvený termín u kadeřníka a nechce ho zrušit.“
Před dvěma lety si pár koupil dům na hypotéku a nyní ho pomalu renovují. Rozhodli se nešetřit na materiálech ani na mzdách profesionálů. Krátce předtím zemřela babička Sáry.
Nyní mají čtyřletého syna a žijí v domě, který její manžel zdědil. Dům je dobře udržovaný, její manžel vydělává dobrý plat a jezdí pěkným autem. Také vlastní malý kousek půdy, který sdílí se svými sourozenci.
„Tomáši, na tohle nemám čas. Musím se připravit na svatbu. Chceš, aby bylo všechno perfektní pro tvého tátu, že?“ odpověděla Sarah, aniž by zvedla oči od svého telefonu.
Před šesti měsíci přivedl můj syn Petr svou manželku Annu, aby bydleli v mém domě, s tím, že zůstanou, dokud nenajdou vhodný byt k pronájmu. Nespěchala jsem na ně a dovolila jim zůstat. Dala jsem jim pokoj, ale mnoho mých věcí tam stále bylo. Koneckonců, nemohla jsem všechny své věci jen tak naházet do jednoho pytle.
„Poslední tři roky žijeme pod jednou střechou s paní Novákovou. Kromě mé tchyně je tu můj manžel, náš tříletý syn a já. Nemůžeme si dovolit se odstěhovat. Můj manžel nevydělává dost na pokrytí všech našich výdajů. I kdybych si našla práci, můj plat jako učitelka na částečný úvazek by moc nepomohl. Takže žijeme spolu a snažíme se to zvládnout, ale…“
Nikdy se nemluvilo o rodičovské lásce, natož o odpovědnosti. Nejprve mě vychovávali prarodiče, pak byla najata chůva. Také jsem prošel školkou. Toto je můj příběh.
Moje dcery žijí ve stejném městě jako já, ale můj syn se přestěhoval do Prahy kvůli práci a rozhodl se tam zůstat. Miluji všechny své děti, ale tato situace s mou snachou mě nechává zmatenou.
