Mnoho starších lidí v České republice trpí osamělostí a utrpením. Proto je naší povinností podporovat naše stárnoucí příbuzné. Koneckonců, kdysi se oni starali o nás.
Je o tři roky mladší než já, takže naši rodiče ho vždycky upřednostňovali. Zejména táta. Ve škole to bylo trochu snazší: alespoň tam jsem mohl uniknout neustálému srovnávání.
Nejvíce frustrující je, že Honza skutečně nechápe, proč jsem ho opustila. V jeho mysli nám poskytl vše, co jsme s naším synem potřebovali pro pohodlný život. Jeho matka vždy trvala na tom, že bych měla být vděčná za to, že nám dovolili bydlet v jejich domě. Nikdy nesouhlasila s tím, abychom si pronajali vlastní byt. Dokonce navrhla, abychom
Prostě to nechápu. Nikdy jsme neměli moc peněz, a to všechno kvůli tátovým bezohledným výdajům. Vždy pracoval, vždy měl dobrý plat, ale nikdy neušetřil ani korunu.
Odjakživa byla Sára fascinována nesčetnými druhy květin. Zastavovala se u každé zahrady, obdivovala jedinečné květy a druhy. I u své babičky nacházela útěchu mezi zářivými okvětními lístky.
„Vydrží nám to celý měsíc!“ Můj manžel říkal, že lidé přežívají na instantních nudlích měsíce, takže teď je bude jíst on! – odpověděla jsem své kamarádce po incidentu.
„Vychovávat tři chlapce a zároveň stavět dům nebylo snadné. Ale můj manžel a já jsme se utěšovali myšlenkou, že si konečně budeme moci odpočinout v důchodu. Abychom dosáhli tohoto snu, šetřili jsme pilně a tvrdě pracovali. Věříme, že máme plné právo být hrdí na naše úspěchy. Naši synové jsou nyní dospělí, mají své vlastní rodiny a my jsme si postavili útulný domov,“ píše Linda. Avšak klid, po kterém toužili, je nyní ohrožen.
Chci začít od začátku. Vychovávala jsem svou dceru sama. Před lety nás můj manžel opustil s problémy a dluhy. Bylo to neuvěřitelně náročné zvládnout všechno a vychovat svou dceru. Její otec samozřejmě platil alimenty, ale peníze nikdy nestačily ani na základní výdaje. Moje dcera má nyní 16 let a najednou se její otec objevil. Našel nás
Existuje přísloví, „Sejde z očí, sejde z mysli.“ Často si to připomínám po rozhovorech s mojí matkou. Zdá se, že zapomněla, že má dceru, nejen syna. Alespoň tak se chová. Po maturitě jsem se odstěhovala z našeho malého města. Neviděla jsem tam pro sebe žádnou budoucnost, tak jsem si sbalila věci a odešla.
Neviděl jsem potřebu přispívat penězi, protože jsem si mohl dovolit koupit drahý dárek sám. Moje sestra je 30 let stará a je vdaná tři roky. Tady je důvod, proč si přeji, abych nikdy nesouhlasil s jejím požadavkem.
Moje tchyně je mazaná žena, která málem převzala dům, který nám darovali moji rodiče. Bohužel jsme nemohli získat náš dům zpět a nyní matka mého manžela mezi námi vytvořila propast. Ani její vlastní syn nechápe, proč se tak chovala. Vzali jsme se a
Teď ode mě rodina očekává omluvu, ale necítím se provinile. Po letech tvrdé práce jsem konečně splatila své studentské půjčky. Posledních pět let jsem obětovala svůj osobní život pro finanční stabilitu.
