„Dcera Málem Porodila Doma Při Přípravě Večeře pro Svého Manžela: Zajištění, Aby Nehladověl, Zatímco Je na Porodním Oddělení“

Ela byla vždy oddanou manželkou, možná až příliš oddanou. Jak se blížil její termín porodu, pokračovala v domácích pracích a starala se o svého manžela Evžena. Jejich manželství nikdy nebylo pohádkové; spíše to byl varovný příběh. Evžen byl náročný a často neocenil Eliny snahy. Přesto Ela zůstávala věrná své roli manželky.

Jednoho večera, když Ela připravovala večeři, ucítila první bolesti porodu. Místo toho, aby zavolala pomoc nebo se vydala do nemocnice, pokračovala ve vaření. Připravovala Evženovo oblíbené jídlo, vydatný guláš, který si vyžadoval každý týden. Ela věřila, že pokud jen dokončí vaření, Evžen bude spokojený a ona se pak může soustředit na porod.

Kolem sedmé večer jsem dostala zoufalý telefonát od Ely. Její hlas byl napjatý a v jejích slovech jsem slyšela bolest. „Mami, myslím, že je to tady,“ řekla mezi nádechy. Všechno jsem nechala být a spěchala k ní domů. Když jsem dorazila, našla jsem Elu v kuchyni, jak jednou rukou míchá hrnec a druhou si drží břicho.

„Elo, musíme tě dostat do nemocnice!“ vykřikla jsem.

„Ale guláš ještě není hotový,“ odpověděla slabě.

„Evžen to zvládne jednu noc,“ trvala jsem na svém a vedla ji ke dveřím.

Když jsme jeli do nemocnice, Eliny kontrakce zesílily a byly častější. Byla v agónii, ale stále se starala o Evžena. „Mami, prosím tě, ujisti se, že Evžen dnes večer něco sní. Nemůže zůstat hladový,“ prosila.

„Elo, teď se musíš soustředit na sebe a na dítě,“ řekla jsem pevně.

Když jsme konečně dorazili do nemocnice, Elu rychle převezli na porodní oddělení. Lékaři a sestry převzali kontrolu a já zůstala v čekárně s myslí plnou obav a frustrace. Jak mohl být Evžen tak sobecký? Jak mohl nechat Elu takto trpět?

Hodiny ubíhaly a já dostávala zprávy od zdravotnického personálu. Ela byla v porodu, ale byly komplikace. Dítě bylo v ohrožení a připravovali se na nouzový císařský řez. Srdce mi kleslo, když jsem si uvědomila vážnost situace.

Mezitím Evžen několikrát volal, požadoval informace a stěžoval si na večeři. Nemohla jsem uvěřit jeho drzosti. Tady byla jeho žena, bojovala o svůj život a život jejich dítěte, a jemu šlo jen o jídlo.

Operace trvala déle než očekávané. Když konečně vyšel lékař, jeho výraz byl vážný. „Je mi líto,“ začal, „udělali jsme vše, co bylo v našich silách, ale byly komplikace. Ela to nezvládla.“

Cítila jsem se jako by mi někdo vytrhl zem pod nohama. Moje krásná dcera byla pryč a to vše proto, že se příliš starala o svého nevděčného manžela.

Evžen dorazil do nemocnice krátce poté, jeho tvář byla maskou zmatení a hněvu. „Co se stalo? Kde je Ela?“ požadoval.

„Je pryč,“ řekla jsem skrz slzy. „Zemřela proto, že se příliš starala o tebe.“

Evženova tvář ztuhla, když si uvědomil váhu svých činů. Ale bylo už příliš pozdě na lítost. Ela byla pryč a nic ji nemohlo vrátit zpět.