Tchánova Neúprosná Rutina: Minuta Zpoždění, Jídlo Nebo Sprcha V Nedohlednu

Když jsem se přestěhoval do domu svého tchána v malebné vesničce nedaleko Plzně, netušil jsem, co mě čeká. Tchán, pan Novák, byl známý svou neúprosnou rutinou. Každý den začínal přesně v šest hodin ráno, kdy se ozval zvuk jeho starého budíku. V tu chvíli už byl na nohou a připravoval snídani.

„Dobré ráno, Petře,“ pozdravil mě jednou ráno, když jsem sešel dolů o pět minut později než obvykle. „Snídaně je v osm, ne v osm pět.“

Přikývl jsem a rychle si sedl ke stolu. Věděl jsem, že jakmile se zpozdím, snídaně zmizí stejně rychle jako ranní mlha nad řekou Berounkou.

Tchánova rutina byla neúprosná. Oběd byl přesně ve dvanáct a večeře v šest. Pokud jste se opozdili, jídlo bylo pryč. Sprcha byla povolena pouze mezi sedmou a osmou večer. Jakmile hodiny ukázaly osm nula jedna, voda byla vypnutá.

Jednoho dne jsem se zdržel v práci a dorazil domů až po osmé. Doufal jsem, že si rychle dám sprchu a ulehnu do postele. Ale jakmile jsem otočil kohoutkem, nic se nestalo. Voda byla vypnutá.

„Promiň, Petře,“ řekl tchán s úsměvem, když jsem se ho zeptal na vodu. „Pravidla jsou pravidla.“

Začal jsem si uvědomovat, že život s ním je jako žít podle vojenského rozvrhu. Každý den byl stejný a jakákoli odchylka byla nepřípustná.

Jednoho večera jsem se rozhodl promluvit si s ním. „Pane Nováku,“ začal jsem opatrně, „chápu, že máte rád pořádek, ale možná bychom mohli být trochu flexibilnější?“

Tchán se na mě podíval přes své brýle a chvíli mlčel. Pak se usmál. „Víš, Petře,“ řekl pomalu, „celý život jsem pracoval jako strojvedoucí. Vlaky musí jezdit na čas. Možná jsem si ten zvyk přenesl i domů.“

Přikývl jsem a pochopil, že jeho rutina není jen o kontrole, ale také o jistotě a klidu, který mu přinášela.

Postupem času jsme našli kompromis. Tchán začal být trochu shovívavější a já se snažil dodržovat jeho časový plán co nejlépe. Naučil jsem se vážit si jeho pečlivosti a on zase mé potřeby občasného odpočinku od přísného režimu.

Naše soužití se stalo harmoničtější a já si uvědomil, že i když je někdy těžké přizpůsobit se cizím pravidlům, může to přinést nečekané porozumění a respekt.