„Žádné soukromí kvůli mému dospělému synovi: Skrývání se jako teenageři“
Když syn Leny, Jakub, oslavil 15. narozeniny, rozhodla se pro těžký krok – rozvod s manželem. Manželství bylo roky problematické a Lena cítila, že je to nejlepší rozhodnutí pro ni i pro Jakuba. Po rozvodu se však Lena cítila izolovaná a obávala se vstoupit do dalšího vztahu. Více než deset let se soustředila na výchovu Jakuba a budování stabilního života pro oba.
Lena občas chodila na rande, ale vždy našla důvody, proč odmítnout jakékoli vážné nabídky. Říkala si, že nechce narušit Jakubův život nebo přivést jiného muže do jejich domova. Ale hluboko uvnitř věděla, že se bojí znovu zranit.
Jakub dospěl a odešel na vysokou školu, a Lena se ocitla sama v tichém domě. Chyběl jí hluk a chaos spojený s výchovou teenagera. Chybělo jí mít někoho, s kým by si mohla na konci dne popovídat. Když se na večírku u přátel seznámila s Markem, byla překvapená, jak rychle si padli do oka.
Marek byl okouzlující, vtipný a pozorný. Lena se díky němu cítila výjimečně po letech. Začali se pravidelně vídat, ale Lena váhala představit ho Jakubovi. Nechtěla komplikovat situaci nebo riskovat synovo nesouhlas.
Jak jejich vztah nabíral na vážnosti, Lena se začala skrývat jako teenager. Scházela se s Markem u něj doma nebo v odlehlých restauracích, kde bylo nepravděpodobné, že by potkala někoho známého. Zpočátku to bylo vzrušující, ale tajemství se brzy stalo vyčerpávajícím.
Jednoho víkendu se Jakub nečekaně vrátil domů z vysoké školy. Lena plánovala strávit večer s Markem, ale teď musela jejich plány zrušit. Cítila bodnutí viny, když Markovi psala zprávu.
„Ahoj, Jakub je na víkend doma. Dnes večer se nemůžeme sejít,“ napsala.
Marek odpověděl téměř okamžitě. „Žádný problém. Najdeme jiný čas.“
Ale najít jiný čas bylo stále obtížnější. Jakubovy návštěvy domů byly častější a Lena neustále hledala výmluvy pro Marka. Viděla frustraci v jeho očích pokaždé, když se jim podařilo sejít.
Jednoho večera, po dalším zrušeném rande, ji Marek konfrontoval.
„Leno, mám tě moc rád, ale takhle to dál nejde,“ řekl. „Cítím se jako bychom se skrývali před tvým synem a to není fér ani pro jednoho z nás.“
Lena cítila slzy v očích. Věděla, že má pravdu, ale nevěděla, jak to napravit.
„Nevím, co mám dělat,“ přiznala. „Jakub je můj syn. Nechci mu ublížit.“
Marek si povzdechl a vzal ji za ruku. „Chápu to, ale i ty si zasloužíš být šťastná. Nemůžeš pořád odkládat svůj život.“
Lena přikývla, ale hluboko uvnitř věděla, že to není tak jednoduché. Nemohla jen tak otočit vypínačem a všechno změnit přes noc.
Nakonec napětí jejich vztah příliš zatížilo. Marek to ukončil a Lena zůstala osamělejší než kdy jindy. Ztratila někoho, kdo ji znovu přivedl k životu, protože nedokázala najít způsob, jak vyvážit lásku k synovi s vlastními potřebami.
Když seděla sama v tichém domě, Lena přemýšlela, jestli někdy najde způsob, jak mít obojí – milující vztah a blízké pouto se svým synem. Prozatím to vypadalo jako nemožný sen.