„Moje tchyně se pozvala na naši svatební cestu a všechno zničila“
Přestěhování do našeho nového bytu mělo být začátkem krásné kapitoly v našich životech. Můj manžel, Jakub, a já jsme se právě vzali a těšili jsme se na společnou cestu životem. První dny jsme strávili vybalováním krabic, uspořádáváním nábytku a vytvářením domova. Byl to malý, ale útulný byt v klidné čtvrti, ideální pro novomanžele.
Jakmile jsme se zabydleli, zaměřili jsme se na plánování naší svatební cesty. O této cestě jsme snili měsíce. Chtěli jsme jet někam exotického, kde ani jeden z nás ještě nebyl. Po dlouhém zvažování jsme se rozhodli pro dvoutýdenní cestu na Havaj. Představa písečných pláží, křišťálově čisté vody a romantických západů slunce byla neodolatelná.
Nespěchali jsme s okamžitou rezervací všeho. Chtěli jsme si dát čas a ujistit se, že vše bude dokonalé. Naše plány však nabraly nečekaný směr, když nám jednoho večera zavolala Jakubova matka, Lenka.
„Ahoj, miláčku! Jak se vám líbí nový byt?“ Lenčin hlas byl jako vždy veselý.
„Je skvělý, mami. Právě všechno zařizujeme,“ odpověděl Jakub.
„To je úžasné! Poslouchej, mám pro vás vzrušující novinku. Rozhodla jsem se připojit k vám na svatební cestu!“
Nemohla jsem uvěřit svým uším. Podívala jsem se na Jakuba s nadějí, že jí řekne, že je to špatný nápad, ale vypadal stejně šokovaně jako já.
„Mami, co tím myslíš?“ zeptal se Jakub a snažil se udržet klidný hlas.
„No, myslela jsem si, že by to byla skvělá příležitost strávit spolu nějaký kvalitní čas. Víš, jak moc miluji Havaj,“ vysvětlovala Lenka.
Cítila jsem, jak se mi v žaludku tvoří uzel. To mělo být naše speciální období, jen pro nás dva. Nechtěla jsem ho sdílet s nikým jiným, zvlášť ne s mou dotěrnou tchyní.
„Lenko, opravdu jsme se těšili na tuto cestu jako pár,“ řekla jsem se snahou znít zdvořile.
„Ale neboj se! Dám vám spoustu prostoru. Jen jsem si myslela, že by bylo zábavné se k vám připojit,“ trvala na svém.
Jakub a já jsme si vyměnili ustarané pohledy. Znali jsme Lenku dost dobře na to, abychom věděli, že „dát nám prostor“ není v jejím slovníku. Měla ve zvyku vměšovat se do každého aspektu našich životů a toto nebylo jiné.
Přes naše obavy jsme se nedokázali přinutit říct ne. Lenka si bez další konzultace s námi rezervovala let a hotelový pokoj. Naše vysněná svatební cesta se proměnila v noční můru ještě předtím, než začala.
Když jsme dorazili na Havaj, Lenka nás čekala na letišti s velkým úsměvem na tváři. Už měla naplánovaný itinerář na celý výlet. Každý den byl plný aktivit, které chtěla dělat – šnorchlování, turistika, prohlídky – což nám nechávalo málo prostoru pro romantické chvíle, které jsme si představovali.
Jakub a já jsme se snažili to zvládnout co nejlépe, ale bylo nemožné si to užít s Lenkou neustále kolem nás. Trvala na tom, že se k nám připojí na každé jídlo, každý výlet a dokonce i na naše večerní procházky po pláži. Nebylo úniku.
Jednoho večera, po dalším vyčerpávajícím dni podle Lenčina plánu, jsme si s Jakubem konečně ukradli chvíli o samotě na pláži. Slunce zapadalo a vrhalo zlatavou záři na vodu. Měl to být dokonalý romantický okamžik, ale cítila jsem jen frustraci a rozhořčení.
„Jakube, tohle není to, co jsem chtěla,“ řekla jsem s očima plnými slz.
„Vím, Sáro. Je mi to moc líto,“ odpověděl a objal mě.
Stáli jsme tam v tichu a sledovali vlny narážející na břeh. Naši vysněnou svatební cestu unesla potřeba mé tchyně mít vše pod kontrolou. Mělo to být období pro nás dva k posílení našeho pouta jako páru, ale místo toho to mezi námi vytvořilo propast.
Jak dny plynuly, napětí mezi mnou a Jakubem rostlo. Hádali jsme se více než kdy předtím a naše kdysi silné spojení začalo slábnout. Když jsme se vrátili domů, náš vztah visel na vlásku.
Lenčina vměšování nejenže zničilo naši svatební cestu, ale také vrhlo stín na naše manželství. Snažili jsme se najít cestu zpět k sobě navzájem, ale škoda už byla napáchána. Naše vysněná svatební cesta se proměnila v noční můru, která nás pronásledovala dlouho po návratu domů.