„Schovala jsem hrozný dárek od mé snachy a syna. Teď se ptají, co jsem s ním udělala“
Marie se vždy pyšnila tím, že je podporující a chápající matka. Věřila v to, že nechá své děti žít jejich životy podle jejich představ, bez zásahů a soudů. Tato filozofie jí po léta dobře sloužila a pomohla jí vybudovat blízký a respektující vztah se svým synem Davidem a jeho ženou Evou. Letos se však věci nečekaně změnily.
Blížily se Mariiny narozeniny a těšila se na klidnou oslavu s rodinou. Nikdy nebyla na velká gesta nebo okázalé dárky; stačila jí jednoduchá večeře a kvalitně strávený čas s blízkými. Ale letos měli David a Eva jiný plán.
V den jejích narozenin dorazili David a Eva k Marii domů s velkou, krásně zabalenou krabicí. Marie byla dojatá jejich ohleduplností a dychtivě rozbalovala dárek. Jakmile odhalila vrstvy balicího papíru, její nadšení se změnilo v zmatek a poté v rozčarování.
Uvnitř krabice byl křiklavý, nadměrně velký obraz klauna. Barvy byly hlasité a nesourodé a výraz klauna byl znepokojivý. Marie nikdy nebyla fanouškem klaunů; ve skutečnosti je považovala za dost strašidelné. Nemohla pochopit, proč by si David a Eva vybrali takový dárek pro ni.
Snažila se zakrýt své zklamání, Marie se přinutila usmát a poděkovala jim za dárek. Nechtěla jim ublížit nebo vypadat nevděčně. Ale jakmile odešli, schovala obraz na půdu s nadějí, že na něj zapomene.
Uplynuly týdny a Marie si myslela, že úspěšně předešla jakýmkoli nepříjemným rozhovorům o dárku. Ale pak, během rodinné večeře, to Eva zmínila.
„Mami, neviděli jsme ten obraz, co jsme ti dali. Kam jsi ho pověsila?“ zeptala se Eva nevinně.
Marii kleslo srdce. Nečekala tuto otázku a neměla připravenou odpověď. Zakoktala něco o tom, že ještě nenašla to pravé místo pro něj, ale viděla zklamání v Eviny očích.
David přidal: „Mysleli jsme si, že by vypadal skvěle ve tvém obýváku. Opravdu to rozjasní prostor.“
Marie se cítila v pasti. Nechtěla lhát svým dětem, ale také nechtěla zranit jejich city tím, že by přiznala, že se jí dárek nelíbí. Rozhodla se změnit téma v naději, že to nechají být.
Ale nenechali. V následujících týdnech se David a Eva stále ptali na obraz. Dokonce nabídli pomoc s jeho pověšením. Marie se cítila stále více provinile a vystresovaně. Nevěděla, jak situaci vyřešit, aniž by způsobila rozkol v rodině.
Jednoho večera, po dalším kole otázek ohledně obrazu, se Marie konečně zlomila. Přiznala, že nemá ráda klauny a obraz schovala na půdu, protože ji děsil.
David a Eva byli šokovaní a zranění. Vybrali obraz, protože si mysleli, že je jedinečný a dodá Mariinu domovu charakter. Neuvědomili si, jak moc nemá ráda klauny.
Atmosféra na rodinných setkáních se stala napjatou. David a Eva byli odtažití a Marie cítila rostoucí pocit lítosti. Přála si, aby byla od začátku upřímná nebo alespoň našla taktičtější způsob, jak situaci zvládnout.
Uplynuly měsíce, ale napětí zůstalo. Marie postrádala blízký vztah, který kdysi měla se svým synem a snachou. Doufala, že čas rány zahojí, ale nemohla setřást pocit, že věci už nikdy nebudou úplně stejné.