Neuskutečněný život: „Chtěl jsem žít pro sebe, nejen pro svého syna a vnoučata“

Bohdan byl vždy člověkem povinnosti. Od chvíle, kdy se narodil jeho syn, Andrej, věnoval každou kapku energie jeho podpoře, aby se ujistil, že Andrejovi nic nechybí. Když Andrej vyrostl a měl vlastní děti, Bohdan rozšířil stejnou oddanost na své vnoučata, Michala a Janu. Jeho život byl sérií obětí, kdy vždy dával potřeby své rodiny před své vlastní touhy.

Po mnoho let Bohdan snil o cestování po světě, o prožívání kultur daleko od jeho vlastní, a možná dokonce o usazení se v malebné vesničce v Itálii nebo ve Španělsku. Vždy měl vášeň pro malování, a myšlenka trávit dny zachycováním krásy Středomoří na plátně byl sen, který si držel blízko u srdce. Ale vždycky bylo něco, co vyžadovalo jeho pozornost, důvod odkládat jeho sny. Nejprve to bylo vzdělání Andreje, pak hypotéka, a nakonec pomoc Andrejovi s výchovou Michala a Jany.

Diana, Bohdanova láska ze střední školy a manželka po 40 let, sdílela jeho sny o dobrodružství a umění. Společně často mluvili do pozdních nočních hodin o místech, která by navštívili, a zážitcích, které by sdíleli, jakmile by byli osvobozeni od svých povinností. Ale jak léta plynula, tyto rozhovory se stávaly vzácnějšími, nahrazeny diskusemi o lékařských návštěvách, školních schůzkách a domácích opravách.

Jednoho chladného listopadového večera, po tom, co dům utichl a vnoučata usnula, se Bohdan našel sám ve svém ateliéru, obklopen cestovními knihami a nedokončenými obrazy. Tehdy opravdu pocítil tíhu svých nesplněných snů. Uvědomil si, že strávil tolik svého života žijící pro ostatní, že zapomněl žít pro sebe. Vášeň a nadšení, které kdysi živily jeho sny, byly nahrazeny hlubokým pocitem lítosti.

Rozhodnuti udělat změnu, Bohdan a Diana se nakonec rozhodli podniknout tu dlouho očekávanou cestu do Itálie. Plánovali strávit měsíc prozkoumáváním země, navštěvováním uměleckých galerií a začleněním se do místní kultury. Měla to být cesta jejich života, šance žít sny, které tak dlouho odkládali.

Ale osud měl jiné plány. Několik týdnů před odjezdem Diana onemocněla. To, co začalo jako menší neduh, se rychle změnilo v něco vážného, a všechny jejich plány byly náhle zastaveny. Bohdan se znovu našel v známé roli pečovatele, tentokrát pro lásku svého života.

Dianin stav se zhoršil, a Bohdan strávil každý okamžik po jejím boku, jeho sny o Itálii a životě žitém pro sebe unikaly ještě dál. Když Diana zemřela, Bohdan zůstal s hlubokým pocitem ztráty, nejen pro svou milovanou manželku, ale i pro život, který spolu nestihli prožít.

Nakonec si Bohdan uvědomil, že čas žít pro sebe není slibem budoucnosti, ale přítomnou příležitostí. Pro něj však toto uvědomění přišlo příliš pozdě. Jeho příběh slouží jako dojemné připomenutí důležitosti sledování vlastních snů, než za nás čas rozhodne.