„Můj syn se před pěti lety rozvedl se svou první manželkou. Podváděl ji, když byly jejich děti ještě miminka: Nemohu přijmout jeho novou přítelkyni a stále mu nemohu odpustit“

Můj syn Jan se před pěti lety rozvedl se svou první manželkou Evou. Bylo to bouřlivé období pro naši rodinu a rány jsou stále čerstvé. Jan a Eva byli manželé sedm let a měli spolu dvě krásné děti, Lindu a Matěje. Když byly děti ještě miminka, Jan začal aféru s mladší ženou jménem Sára.

Eva byla oddaná matka, která trávila dny a noci péčí o Lindu a Matěje. Byla vyčerpaná, ale nikdy si nestěžovala. Milovala své děti nade vše na světě a dělala vše pro to, aby jim poskytla šťastný domov. Mezitím Jan žil dvojí život. Domů se vracel pozdě s výmluvou, že musí pracovat přesčas, ale ve skutečnosti byl se Sárou.

Vzpomínám si na den, kdy Eva zjistila o aféře. Byla zdrcená. Volala mi v slzách, neschopná pochopit, jak ji Jan mohl takto zradit. Byla jsem zlomená pro ni i pro děti. Konfrontovala jsem Jana, ale on nebyl lítostivý. Řekl, že se do Evy přestal zamilovávat a že mu Sára dává pocit, že znovu žije.

Sára však nechtěla být navždy tou druhou ženou. Dala Janovi ultimátum: buď se rozvede s Evou, nebo ho opustí. Jan si vybral Sáru před svou rodinou. Rozvod byl chaotický a bolestivý. Eva zůstala sama, aby posbírala střepy svého rozbitého života a snažila se být silná pro Lindu a Matěje.

Jan se krátce po dokončení rozvodu přestěhoval k Sáře. Zdál se šťastný, ale já jsem nedokázala přijmout jejich vztah. Nemohla jsem pochopit, jak mohl opustit svou rodinu kvůli ženě, která neměla ohled na bolest, kterou způsobila. Odmítla jsem se setkat se Sárou a distancovala jsem se od Jana.

Během let se můj vztah s Janem stal napjatým. Lindu a Matěje vídám pravidelně, ale mé interakce s Janem jsou omezeny na rodinné setkání a svátky. Nemohu se na něj podívat bez pocitu hlubokého zklamání a hněvu. Nemohu mu odpustit to, co udělal Evě a dětem.

Sára se několikrát pokusila navázat kontakt se mnou, ale vždy jsem její pokusy odmítla. Nedokážu ji přijmout jako součást naší rodiny. Je pro mě neustálou připomínkou Janovy zrady a bolesti, kterou způsobila.

Eva mezitím pokračuje dál a snaží se poskytnout Lindě a Matějovi stabilní a milující prostředí. Je neuvěřitelnou matkou a obdivuji její sílu a odolnost. Snažím se ji podporovat všemi možnými způsoby, ale vím, že nic nemůže vymazat bolest, kterou Jan způsobil.

Co se týče Jana, zdá se být spokojený se svým novým životem, ale nemohu si pomoci a přemýšlím, jestli někdy lituje svého rozhodnutí. Přemýšlí někdy o rodině, kterou opustil? Cítí někdy vinu za bolest, kterou způsobil? To jsou otázky, které mě pronásledují každý den.

Na konci tohoto příběhu není žádný šťastný konec. Rány jsou stále čerstvé a jizvy hluboké. Nemohu Janovi odpustit to, co udělal, a nemohu přijmout Sáru jako součást naší rodiny. Bolest zrady je něco, co nikdy skutečně nezmizí.