„Teta mého manžela nás zve na pláž, ale já jsem proti. Je levnější je neznat“

Minulé léto nás teta mého manžela, Jana, pozvala, abychom strávili týden v jejím plážovém domě v Chorvatsku. Zpočátku to znělo jako splněný sen. Kdo by nechtěl zdarma pobyt v plážovém domě? Ale jak dny ubíhaly, sen se změnil v noční můru.

Jana je jedním z těch lidí, kteří milují plánovat každou minutu dne. Od ranních jógových sezení až po noční táboráky, měla itinerář, který nenechal žádný prostor pro odpočinek. Můj manžel, Petr, a já jsme byli na konci každého dne vyčerpaní. Sotva jsme měli čas si užít pláž, protože jsme neustále přecházeli mezi aktivitami.

Nejhorší byla finanční zátěž. Jana nás ujišťovala, že výlet bude levný, ale ukázalo se, že to bylo všechno jen ne levné. Měla talent vybírat nejdražší restaurace a aktivity. Nakonec jsme utratili malé jmění za jídla, půjčovny lodí a vstupenky do zábavních parků. Když jsme se vrátili domů, naše úspory byly vyčerpány.

Letos nám Jana opět nabídla pozvání na plážový výlet. Petr je nadšený z té myšlenky, ale já jsem pevně proti. Mám dost její panovačné povahy a finanční zátěže, která přichází s těmito takzvanými „bezplatnými“ dovolenými.

Snažila jsem se vysvětlit své obavy Petrovi, ale on to vidí jinak. Myslí si, že jsem nerozumná a že bychom tomu měli dát další šanci. Tvrdí, že je to příležitost k posílení rodinných vazeb a vytváření trvalých vzpomínek. Ale všechno, co si pamatuji z loňska, je stres a prázdný bankovní účet.

Navrhla jsem, abychom letos vzali jiný druh dovolené – něco nenáročného a cenově dostupného. Možná kempování nebo víkendový výlet do blízkého národního parku. Ale Petr trvá na tom, že nic se nevyrovná zážitku z plážového domu. Je přesvědčený, že tentokrát to bude jiné, že lépe zvládneme naše výdaje a budeme mít větší kontrolu nad naším rozvrhem.

Nejsem si tak jistá. Jana je jako přírodní síla a jakmile si něco vezme do hlavy, je těžké ji přesvědčit o opaku. Už teď vidím, jak se necháme vtáhnout do dalšího víru nákladných aktivit a pevných rozvrhů.

Dokonce jsem uvažovala o tom, že bych jela na sólo výlet nebo zůstala doma, zatímco Petr pojede do plážového domu. Ale ani tato myšlenka mi nesedí. Nechci být od svého manžela oddělená, zvlášť během toho, co by měla být dovolená.

Jak se blíží datum výletu, cítím se stále více úzkostlivě. Nechci způsobit rozkol mezi mnou a Petrem, ale také nechci opakovat chyby z loňska. Cítím se jako mezi mlýnskými kameny.

Na konci možná budu muset skousnout a jít podle Petrova přání. Ale nemůžu setřást pocit, že to bude další katastrofa. Někdy je opravdu levnější neznat určité lidi – i když jsou to rodina.