Svobodný otec čtyř dětí čelí právním problémům za to, že nechal dospívajícího syna hlídat
Jiří Novák, svobodný otec čtyř dětí z Prahy, se ocitl v právním problému poté, co nechal svého 15letého syna Roberta hlídat mladší sourozence na několik hodin. Jiří, který pracuje na dvou pracovních místech, aby uživil rodinu, měl nouzovou směnu ve svém druhém zaměstnání a neměl jinou možnost než se spolehnout na Roberta, aby se postaral o své tři mladší sourozence: Karolínu, 12 let, Jana, 8 let, a Annu, 5 let.
Jiřího příběh rezonuje s mnoha svobodnými rodiči, kteří žonglují s mnoha povinnostmi. Toho osudného večera Jiří obdržel telefonát od svého šéfa s žádostí o pokrytí naléhavé směny v místním obchodě s potravinami, kde pracoval na částečný úvazek. S žádnou blízkou rodinou v okolí a neschopností si na poslední chvíli dovolit hlídačku, se Jiří obrátil na Roberta.
„Robert je zodpovědný mladý muž,“ vysvětlil Jiří. „Už léta pomáhá s péčí o své sourozence. Věřil jsem mu, že to na pár hodin zvládne.“
Nicméně věci nabraly nečekaný směr, když si soused všiml dětí hrajících si venku bez dozoru a zavolal OSPOD (Orgán sociálně-právní ochrany dětí). Soused, obávající se o bezpečnost dětí, nahlásil, že děti byly ponechány bez dozoru dospělé osoby.
Když OSPOD dorazil do Jiřího domova, našli Roberta uvnitř s jeho sourozenci. Navzdory Robertovým snahám udržet vše pod kontrolou OSPOD situaci považoval za nebezpečnou a okamžitě zasáhl. Jiří byl kontaktován v práci a informován, že musí okamžitě přijít domů.
Po jeho příjezdu se Jiří setkal s úředníky OSPOD a místní policií. Byl obviněn z ohrožení dítěte a čelil možnosti ztráty péče o své děti. Incident vyvolal vášnivou debatu v komunitě o výzvách, kterým čelí svobodní rodiče, a tenké hranici mezi tím, co je možné udělat s dostupnými prostředky a zanedbáním povinností.
„Nikdy jsem si nemyslel, že by se něco takového mohlo stát,“ řekl Jiří viditelně otřesený. „Dělal jsem to nejlepší pro svou rodinu vzhledem k okolnostem.“
Případ rychle získal mediální pozornost a vyvolal jak podporu, tak kritiku veřejnosti. Někteří argumentovali, že Jiří dělal to nejlepší v těžké situaci a že kriminalizace jeho činů byla nespravedlivá. Jiní věřili, že nechat dospívajícího hlídat tři mladší děti bylo nezodpovědné.
Místní komunitní organizace se semkly kolem Jiřího a nabídly právní pomoc a podporu pro více systémů podpory pro svobodné rodiče. „Musíme pochopit tlak, kterému čelí svobodní rodiče,“ řekla Marie Novotná, zástupkyně místní skupiny na podporu rodin. „Místo toho, abychom je trestali, bychom měli poskytovat zdroje a pomoc.“
Jak se Jiřího případ posouval právním systémem, zdůraznil širší problém dostupnosti a cenové dostupnosti péče o děti v České republice. Mnoho svobodných rodičů jako Jiří bojuje s nalezením spolehlivých a cenově dostupných možností péče o děti a často musí činit těžká rozhodnutí s vážnými důsledky.
U soudu Jiřího právník argumentoval tím, že neměl žádný zlý úmysl a že jeho činy byly z nutnosti spíše než z nedbalosti. Soudce vzal v úvahu Jiřího okolnosti a skutečnost, že Robert byl v minulosti zodpovědný.
Nakonec byl Jiří odsouzen k podmínce a nařízeno mu absolvovat rodičovské kurzy. OSPOD nadále monitoroval rodinu, ale dovolil dětem zůstat v Jiřího péči za určitých podmínek.
Incident sloužil jako varování pro mnoho lidí v komunitě o potřebě lepších systémů podpory pro svobodné rodiče. Také vyvolal diskuse o tom, jak může společnost lépe vyvážit potřebu chránit děti s pochopením reality, které čelí rodiny v obtížné situaci.
Jiří zůstává nadějný, že jeho příběh povede k pozitivním změnám. „Miluji své děti nade vše,“ řekl. „Chci pro ně jen to nejlepší a dát jim co nejlepší život.“