Narozeninové překvapení, které se zvrtlo: „Rozhodla se oslavit u své snachy“
Lea byla vždy hrdá na to, že je dobrá hostitelka. Její domov byl jejím útočištěm, místem, kde si mohla odpočinout po dlouhém dni a trávit kvalitní čas se svým manželem Šimonem a jejich dvěma dětmi. Když tedy zaslechla rozhovor mezi svou tchyní Lídou a její kamarádkou o nadcházející narozeninové oslavě, byla zaskočená.
Lída byla vždy trochu nevyzpytatelná. Byla to ten typ člověka, který se objeví neohlášený a udělá si pohodlí. Lea si na tyto překvapivé návštěvy za ta léta zvykla, ale tentokrát to bylo jiné. Tentokrát to nebyla jen návštěva; byla to celá akce.
Lea se rozhodla Lídu konfrontovat. Počkala, až bude Šimon v práci a děti ve škole, než zavolala.
„Ahoj, Lído. Doufám, že se máš dobře,“ začala Lea a snažila se udržet lehký tón.
„Ach, Leo! Mám se dobře, děkuji. Jak se máš ty?“ odpověděla Lída vesele.
„Mám se dobře, díky. Chtěla jsem se tě na něco zeptat. Slyšela jsem tě mluvit o narozeninové oslavě. Plánuješ ji mít u nás doma?“ zeptala se Lea a snažila se udržet klidný hlas.
Na druhém konci linky bylo krátké ticho, než Lída odpověděla. „Ach ano! Chtěla jsem ti to říct. Myslela jsem si, že by bylo hezké mít oslavu letos u vás. Můj byt je prostě příliš malý pro všechny hosty.“
Lea ucítila v žaludku uzel. „Lído, přála bych si, abys mě nejdřív požádala o svolení. Máme na víkend plány a nejsem si jistá, jestli můžeme uspořádat oslavu.“
Lídin tón se změnil z veselého na obranný. „No, nemyslela jsem si, že by to byl problém. Je to jen jeden večer a jsou to přece moje narozeniny.“
Lea se zhluboka nadechla a snažila se udržet klid. „Chápu to, ale je to stále náš domov. Musíme být konzultováni předtím, než se udělají jakékoliv plány.“
Rozhovor skončil napjatě, když Lída neochotně souhlasila s tím, že najde jiné místo pro svou oslavu. Lea si myslela, že tím to skončilo, ale nemohla se více mýlit.
Následující víkend se Lea a Šimon vrátili z pochůzek domů a našli svůj dům plný lidí. Lída pokračovala ve svých plánech navzdory jejich rozhovoru. Obývací pokoj byl plný hostů a kuchyně byla nepořádná s jídlem a pitím roztroušeným všude.
Lea pocítila vlnu hněvu a zrady. Odtáhla Šimona stranou a vysvětlila mu, co se stalo. Šimon, vždy smírčí typ, se ji snažil uklidnit.
„Prostě to dnes večer zvládneme,“ řekl tiše. „Zítra si s ní promluvíme.“
Ale Lea nemohla setřást pocit neúcty ve svém vlastním domě. Strávila večer v mlze, snažila se být zdvořilá k hostům, zatímco uvnitř zuřila.
Druhý den si Lea a Šimon sedli s Lídou, aby probrali, co se stalo. Lída byla neomluvitelná.
„Neviděla jsem v tom žádný problém,“ řekla odmítavě. „Je to jen jedna noc.“
Lea už nemohla déle mlčet. „Nejde o jednu noc, Lído. Jde o respekt. Toto je náš domov a ty jsi šla za našimi zády.“
Rozhovor skončil tím, že Lída vyběhla z domu a nechala Leu a Šimona cítit se více odcizení než kdy předtím.
V následujících týdnech napětí mezi Leou a Lídou jen rostlo. Rodinné setkání se staly trapnými a napjatými, ani jedna žena nebyla ochotná ustoupit nebo se omluvit.
Lea si uvědomila, že některé rány potřebují čas na zahojení a některé vztahy se možná nikdy úplně nezotaví. Narozeninové překvapení se strašně zvrtlo a zanechalo trhlinu, kterou by nezahojil ani čas.