Ve dvaceti letech jsem věřila, že jsem našla svůj úkryt s Markem a jeho otcem Robertem. Zpočátku mě Robert přijal jako dceru, kterou nikdy neměl, obklopil mě teplem a zajistil, aby mi Marek vyhověl ve všem. Naše štěstí však bylo prchavé, když jsme se dozvěděli, že naše nenarozené dítě bude čelit vážným zdravotním problémům. Reakce Marka a Roberta byla šokujícím způsobem bezcitná, což znamenalo začátek nečekané a vyčerpávající cesty.
Uprostřed léta se moje zdraví nečekaně zhoršilo. Ve svých 70 letech už nejsem nejmladší. Ten den mě navštívila moje dcera a její manžel. Kdyby si nevšimli, nevím, co by se se mnou stalo. Naložili mě do auta a odvezli do městské nemocnice. Zeť cestou volal všem svým známým lékařům. V nemocnici
Seděly jsme spolu, moje dcera a já, slzy nám stékaly po tvářích. Byly jsme opuštěné. Obě dvě. Během dvou dnů. Její přítel ji opustil a můj manžel opustil mě. Jsou to zbabělci. Neměli ani odvahu to říct do očí. Eliška dostala zprávu na sociálních sítích. Já dostala textovou zprávu. Textovou zprávu! Po 15 letech manželství. Ubohá textová zpráva. Ani jsem si nezasloužila rozhovor. Můj manžel odešel před dvěma hodinami.
Během zdánlivě obyčejné návštěvy mé dcery a její rodiny jsem narazila na rozhovor mezi ní a jejím manželem, který mě nechal bez slov. Domnívajíce se, že jsou sami, jejich šeptané plány odhalily úmysly, které bych si nikdy nedokázala představit od vlastního dítěte. Toto odhalení zničilo mou důvěru a navždy změnilo dynamiku naší rodiny.
