Nebylo to tak špatné, jak se zdálo. Nejbližší město bylo jen hodinu jízdy autem. Byly tam obchody, škola. Žádné divadlo, ale víte, někdy život přináší nečekané zvraty.
Až do svých 50 let jsem neměla tušení, jaký může být život pro jiné lidi, v jiné zemi, s odlišnými pohledy na život. Vyrůstala jsem v malém městě, kde jsem byla krmena stálou dávkou povinností a odpovědností, aniž bych kdy zpochybňovala cestu, která mi byla určena. Teprve mnohem později jsem si uvědomila, o co všechno jsem přišla.
Přestože jsem byl nejmladší v rodině, nikdy jsem se necítil rozmazlovaný nebo že by se ke mně chovali shovívavě. Můj bratr a já jsme vyrůstali v malém městě na venkově v Česku. Pro mě to bylo jen obyčejné místo, ale teď mám s čím srovnávat. Naše matka nás vychovávala sama a starala se o malou farmu s několika zvířaty. Tady je můj příběh o tom, jak jsem to všechno opustil.
Jana vždy snila o tom, že bude mít děti. Lidé kolem ní nikdy nevěděli, jestli její synové mají stejného otce. Chlapci sami také nevěděli. Jana se nikdy nevdala, měla příležitostné vztahy, ale nic vážného. Pracovala jako vedoucí obchodu (nikdo neví, jak tu práci získala), což jí umožnilo
Když jsem vyrůstala, moji rodiče mi vždy říkali, že v mém životě bude mnoho chlapců, takže bych se neměla příliš starat o žádného z nich. Kdo by si pomyslel, že si nakonec vezmu svého bývalého spolužáka? Ale přesně to se stalo. Teď máme dvě děti a i když jsme se kdysi hluboce milovali, věci se změnily. Ani já, ani Tomáš jsme si nikdy nepředstavovali, že náš příběh skončí takto.
