Nikdy nezapomenu na večer, kdy jsem našla svou dceru Kláru v bolestech u sporáku, zatímco její muž Petr sledoval fotbal. Ten okamžik mi otevřel oči, jak často ženy obětují samy sebe pro druhé a jak hluboko sahají naše rodinné vzorce. Tento příběh je mým pokusem pochopit, kde jsme jako matky a ženy udělaly chybu, a jak si můžeme navzájem pomoci najít vlastní hlas.
Všechno začalo jedním obyčejným nedělním obědem, kdy slova mé tchyně rozvířila klid v naší rodině. Ocitla jsem se mezi láskou k manželovi a svými vlastními hodnotami, zatímco mě tradice a očekávání tlačily do kouta. Toto je příběh o tom, jak jsem hledala své místo ve světě, kde se stále očekává, že žena zvládne všechno sama.
Jmenuji se Eliška a v pětatřiceti jsem se rozhodla, že nechci mít děti. Toto rozhodnutí vyvolalo v mé rodině bouři nepochopení a odsouzení. Příběh popisuje mou cestu za svobodou volby, bolestné rozhovory s rodiči i sourozenci a hledání přijetí sama sebe.
