„Život na úspory: Cena otcovy šetrnosti“
Vyrůstal jsem ve světě z druhé ruky a levných jídel. Otcova posedlost šetřením mě nechávala cítit se ochuzený a plný zášti. Nyní, jako dospělý, se snažím zbavit stínů své minulosti.
Vyrůstal jsem ve světě z druhé ruky a levných jídel. Otcova posedlost šetřením mě nechávala cítit se ochuzený a plný zášti. Nyní, jako dospělý, se snažím zbavit stínů své minulosti.
Jana, oddaná zdravotní sestra a matka dvou dětí, se ocitá v situaci, kdy musí nést finanční odpovědnost za svou rodinu, zatímco její manžel, Tomáš, je nezaměstnaný a zdá se, že mu chybí motivace. Jak se vyrovnává s emocionální a fyzickou zátěží být jediným živitelem rodiny, Jana bojuje s pocity zášti a snaží se udržet respekt v manželství napjatém finanční nerovnováhou a nesplněnými sliby.
V malebné předměstské čtvrti se zdálo, že Marek a jeho žena, Eva, mají vše. S dvěma chytrými dětmi a prosperujícím zahradnickým podnikem se zdál život dokonalý. Pod povrchem však Marekův vztah s tchyní Lídou upadal, což vedlo k nevyhnutelnému bodu zlomu.
Někdy je snazší se otevřít cizímu člověku než těm, kteří jsou nám nejbližší. Vyléváte svou duši a sdílíte břemena, která vás tíží.
„Tomuto muži nic nedlužím, protože za dvacet let našeho manželství nám nikdy neposkytl žádnou pomoc, ani finanční, ani fyzickou.“
– „Nikdy bych si nepředstavovala, že se v padesáti dvou letech stanu takovým terčem posměchu, a to všechno kvůli vlastnímu synovi,“ stěžuje si Jana své nejlepší kamarádce. „Celý život pracuješ na dvou místech, šetříš každou korunu, bereš každou extra práci jen proto, aby tvůj syn měl víc, a nakonec jsi obviněna z toho, že jsi ho okradla! Je to neuvěřitelné…“
Vždy očekává, že ho někdo zachrání, a teď se musí postarat sám o sebe. Po absolvování vysoké školy se rychle nastěhoval ke své přítelkyni. Měl štěstí s jejím bytem. Ukázalo se
Moje tchyně je na nás už tři měsíce rozčílená. Důvodem její nespokojenosti je, že jsme se rozhodli jet na dovolenou místo toho, abychom jí dali peníze na rekonstrukci domu. Její dům žádné úpravy nepotřebuje, ale ona věří, že rekonstrukce by se měly dělat každých pět let. Mezitím raději utrácí své vlastní peníze za různé požitky. My nejsme
Je o tři roky mladší než já, takže naši rodiče ho vždycky upřednostňovali. Zejména táta. Ve škole to bylo trochu snazší: alespoň tam jsem mohl uniknout neustálému srovnávání.
– Oba s manželem pracujeme na plný úvazek, říká 38letá Lenka. – Vyděláváme průměrný měsíční plat. Vlastníme auto a nedávno jsme splatili hypotéku na náš dvoupokojový byt. Mezitím jsme
Neúnavný boj o to, kdo je lepší, rychlejší a efektivnější. Když jsem byla dítě, na mé sedmé narozeniny nám babička dala oběma stejné šaty.
– Nejsem doma, jsem na mateřské dovolené. Mám dost vlastních dětí, o které se musím starat; nehodlám se starat o cizí. Matka by měla vychovávat své vlastní dítě.