Jsem Jana a můj manžel Petr mě dlouho zanedbával, což vedlo k rozpadu naší rodiny. Naše děti, Tomáš a Anička, trpěly tím, jak se náš vztah rozpadal. Tento příběh je o tom, jak jsem se rozhodla postavit se za sebe a své děti, i když to znamenalo ztratit lásku, kterou jsem kdysi znala.
Vyrůstala ve stínu svého mladšího bratra a vždy se cítila jako druhá volba. Zatímco rodiče ho zahrnovali láskou a pozorností, ona se potýkala s pocity zanedbání a izolace.
Byl jsem ženatý se svou první manželkou 15 let a měli jsme spolu dva syny. Když se naši chlapci narodili, moje žena přesunula veškerou svou pozornost na ně, což mě nechalo pocítit zanedbání. Své syny miluji, ale cítil jsem se zraněný, že mě moje žena už nevidí jako svého partnera. Několik let jsme žili v oddělených pokojích. Nakonec jsem udělal rozhodnutí, které všechno změnilo.
Ve 21 letech se Hana cítí naprosto izolovaně, přestože má stále živé rodiče, kteří pracují. Nechali ji, aby se o sebe postarala v nejkritičtějším období svého života, což ji vedlo k hluboké nenávisti k nim. Její otec, Ondřej, byl alkoholik, který fyzicky týral její matku, Barboru, která zase nic neudělala, aby změnila jejich zoufalou situaci. Tento příběh se zabývá Haniným bolestným poznáním, že někdy může být rodina, do které se narodíte, zdrojem vašeho nejhlubšího zoufalství.
