Jmenuji se Jana a celý život jsem bojovala za to, aby naše zahrada nebyla jen obyčejný trávník, ale místo, kde roste zelenina, květiny a kde se tvoří vzpomínky. Můj muž Petr nikdy nepochopil, proč se tolik dřu, a často jsme kvůli tomu vedli hádky. Dnes, když stojím mezi záhony a slyším jeho slova v hlavě, přemýšlím, jestli jsem opravdu tvrdohlavá, nebo jestli je v tom něco víc.
Po smrti naší maminky jsme se sestrou zdědily dvě zahrádky v komunitní zahradě. Sestra mi vyčítá, že jsem jí nechala tu horší, a chce si se mnou vyměnit pozemky. Vzpomínky, výčitky a staré křivdy vyplouvají na povrch a já nevím, jestli je možné najít cestu zpět k sesterské lásce.
Odjakživa byla Sára fascinována nesčetnými druhy květin. Zastavovala se u každé zahrady, obdivovala jedinečné květy a druhy. I u své babičky nacházela útěchu mezi zářivými okvětními lístky.
