Jednoho chladného podzimního odpoledne se u mých dveří objevil můj bratr Jakub, jeho tvář byla plná starostí. Nečekaně přišel o práci a jeho rodina měla problémy s financemi. Bez váhání jsem je přivítal ve svém domě, přesvědčený, že naše rodinné pouto nás provede těžkými časy. Tento dobře míněný krok však brzy vyústil v sérii nedorozumění a konfliktů, které nakonec nenávratně narušily náš vztah.
Jako rodič jsem vždy chtěla svým dětem poskytnout to nejlepší a zajistit, aby měly vše, co potřebují. Když mě ale sestra požádala, zda by mohla mít postýlku, ze které moje dcera vyrostla, pro své novorozeně, ocitla jsem se v situaci, která prověřila rodinné vazby a přiměla mě zpochybnit skutečný význam štědrosti.
Po přestěhování do rušného města kvůli studiu na vysoké škole jsem si našel práci a usadil se v pohodlné rutině. Život šel hladce, dokud se můj bratr, Petr, nerozhodl přestěhovat ke mně. Netušil jsem, že jeho přítomnost obrátí můj svět vzhůru nohama.
Můj otec zemřel, když mi bylo 16 let, a mému bratrovi bylo 24. Před svou smrtí požádal mého bratra, aby se o mě postaral. Po otcově smrti můj bratr zmizel z mého života. Nyní, po letech, se chce znovu spojit a nastěhovat se ke mně. Jsem rozpolcená a nevím, co dělat.
Nedávno jsem si uvědomil, že některé rodinné vazby je lepší udržovat na dálku. Toto poznání mě zasáhlo ve třiceti letech, když jsem viděl, jak se můj bratr oženil s někým, kdo měl zřejmě postranní úmysly. Bohužel si nemůžete vybrat partnera svého sourozence. Snažil jsem se přijmout jeho volbu a udržovat přátelský vztah, ale věci se vyvinuly způsobem, který jsem nečekal.
Můj bratr a já jsme bývali velmi blízcí. Chodili jsme do stejné školy a trávili spolu hodně času. Ale teď už není jen mým bratrem – je cizincem.
Můj bratr Jakub má 32 let, ale stále se nenaučil postavit se za sebe. Nikdy neřekne ani slovo proti své ženě. Kvůli tomu se často ocitáme v situaci, kdy se od sebe vzdalujeme.
Když jsme vyrůstali, můj bratr a já jsme šli každý jinou cestou. Já jsem se vždy soustředila na studium s cílem stát se právničkou. Můj bratr, na druhou stranu, měl raději večírky a užíval si přítomného okamžiku. Jednoho dne mě navštívil a navrhl něco, co mě hluboce otřáslo.
Neviděl jsem potřebu přispívat penězi, protože jsem si mohl dovolit koupit drahý dárek sám. Moje sestra je 30 let stará a je vdaná tři roky. Tady je důvod, proč si přeji, abych nikdy nesouhlasil s jejím požadavkem.
Každý rozhovor s mým otcem se točí kolem mého bratra, který, ačkoliv mu je téměř padesát, nemá ani manželku, ani děti. Chová se, jako by s tím neměl nic společného. Ale když mu připomenu jeho roli, rychle změní téma. Mám staršího bratra, Michala. Je o dvanáct let starší než já.
Dělá to už od dětství. Když byl dítě, bylo to do jisté míry pochopitelné, ale teď je dospělý a stále se toho nezbavil. Od obviňování chodníku, když zakopl, až po obviňování židle, když si narazil prst, jeho chování se jen zhoršovalo.
Ještě více znepokojující je, že nepřijíždí z opravdové touhy, ale z nutnosti. Jak v takové situaci říct ne? Blízcí rodinní příslušníci by se měli navzájem podporovat.
