Jana, 31letá prvorodička, se ocitla v situaci, kdy musela čelit výzvám mateřství převážně sama. Navzdory svým snahám komunikovat své potřeby se její manžel obrátil na svou rodinu pro podporu místo toho, aby byl oporou pro ni. Její nejbližší přítelkyně naznačila, že je to její vina.
„Proč nepřestane plakat?“ ptá se můj tchán, Jiří, rozhořčeně. „Rostou jí zoubky a nemohu s tím moc udělat,“ odpovídám, cítíc tíhu vyčerpání. „Už to nemohu vydržet. Udělej s tím něco, nebo odcházím!“ prohlašuje Jiří. Toto je příběh dne, který přivedl rodinu na pokraj sil a odhalil křehké vazby mezi otcem, jeho dcerou a dědečkem.
Mateřství je cesta plná lásky, obětí a nečekaných zvratů. Pro jednu svobodnou matku rozhodnutí adoptovat opuštěné dítě přineslo nepředvídatelné výzvy a život měnící důsledky. Litovala svého rozhodnutí, nebo jí to posílilo odhodlání?
Moje matka mi nedovoluje žít svůj život naplno. Pláče do telefonu a velmi se rozčiluje, když nemohu trávit všechen svůj čas s ní. Je mi dvacet devět let, jsem pět let vdaná a mám dvě děti. Přirozeně jsem většinu času velmi zaneprázdněná. Moje dcera ještě nechodí do školky, protože pokaždé, když se ji tam snažím vzít