V ten den, kdy jsem tátu vezla do domova důchodců, jsem cítila, jak se mi srdce láme. Rodina mě od té chvíle odsoudila a já zůstala sama se svým rozhodnutím. Každý den přemýšlím, jestli jsem udělala správnou věc, a jestli mi to někdy odpustí.
Vrátila jsem se po letech do bytu, kde žije má sestra s manželem, a tím jsem nechtěně rozdmýchala rodinný konflikt. Sestra mě viní z rozpadu svého manželství, zatímco já se snažím najít své místo a pochopit, kde je pravda. Cítím se ztracená a zoufalá, protože nevím, jak situaci napravit a jestli vůbec mohu.
Pracuji jako zdravotní sestra na neurologické rehabilitaci v Brně. Dnes jsem musela čelit těžké situaci, kdy si pro pacienta nikdo z rodiny nepřišel. V příběhu popisuji nejen boj o důstojnost pacienta, ale i vlastní vnitřní konflikt a otázky, které si kladu o lidské blízkosti a odpovědnosti.
