Moje tchyně je ztělesněním obtížné osoby. Je jako Ijáček ze starých pohádek o Medvídkovi Pú – vždy nešťastná, pomalá a neustále unavená. Nechápu, proč ji musím snášet, když má i jiné děti.
Před pěti lety jsme si koupili vlastní dům a všechno šlo dobře, dokud se moje tchyně neobjevila bez ohlášení a neprohlásila, že s námi bude odteď bydlet. Můj manžel přijal tuto zprávu klidně, neviděl problém v tom, že by v domě byly dvě ženy, které se o vše postarají. Pro mě to však byl začátek noční můry.
Před pěti lety jsme si koupili vlastní dům a všechno šlo dobře, dokud se k nám nerozhodla nastěhovat moje tchyně. Můj manžel se zdál být zprávou nezasažen, ale já věděla, že to změní všechno. Dvě ženy pod jednou střechou, obě se snažící vést domácnost, to byl recept na katastrofu. Tady je, jak to všechno probíhalo.
Před pěti lety jsme si s Honzou koupili vlastní dům. Všechno šlo skvěle, dokud se jednoho dne neobjevila jeho matka, Marie, a neoznámila, že odteď bude bydlet s námi. Honza to přijal klidně, ale já jsem byla daleko od spokojenosti. Proč by se měl starat? Dvě ženy v domě, které pro něj udělají všechno—co by mohlo být špatně? Ale pro mě
Před pěti lety jsme si s manželem Karlem koupili vlastní dům. Všechno šlo skvěle až do dne, kdy se jeho matka, Magdaléna, objevila a oznámila, že u nás bude odteď bydlet. Karel to přijal klidně, neviděl důvod k obavám. Koneckonců, mít v domě dvě ženy, které se o všechno postarají, se mu zdálo jako výhra. Ale pro mě