Dostali jsme s manželem od mých rodičů starý dům jako svatební dar. Místo pohádky nás čekaly hádky, zoufalství a otázky, jestli jsme si vůbec vybrali správně. Ale právě díky těmto zkouškám jsme se naučili, co znamená opravdová láska a rodina.
Dům, který nám rodiče darovali ke svatbě, měl být splněným snem. Místo toho se stal symbolem rozpadu našeho vztahu a začátkem mého boje s depresí. Dnes už vím, že někdy i ty největší dary mohou nést největší břemeno.
Dostali jsme s Martinem svatební dar s nápisem ‚Neotevírat, dokud se poprvé nepohádáte.‘ Po deseti letech manželství je krabice stále zavřená, ale ne proto, že bychom se nikdy nepohádali. Mlčení a strach z konfliktu nás dovedly až na pokraj odloučení.
Někdy jsou příběhy, které si pamatujeme, právě ty, které nešly podle plánu. Pro Emílii je vzpomínka na svatební dar její dcery příběhem, který vypráví s humorem i lítostí. I když čas otupil hrany, incident zůstává výmluvnou připomínkou nenaplněných očekávání.
Dokonce jsme připravili jednopokojový byt jako dárek. Krásně jsme ho zrenovovali a luxusně zařídili. Ale zatím jsme dárek nepředali. Nevěříme našemu zeťovi.
„Tchyně nám darovala dům k naší svatbě, můžete tomu uvěřit?“ řekla osmadvacetiletá Aria. „No, technicky vzato ho darovala svému synovi, ale stejně! Bylo to úplné překvapení; neměli jsme tušení, že se to stane. Věděli jsme, že má další dům, který zdědila, ale nikdy jsme nepřemýšleli o tom, že bychom se tam přestěhovali. Celá situace nabrala nečekaný směr…“
