Všechno začalo jedním výkřikem a slzami – mé dcery, mé ženy i mými. Když jsem zjistil, že moje žena Jana přiměla naši dceru Terezu oholit si hlavu kvůli nemocné kamarádce, měl jsem pocit, že se mi hroutí svět. Teď nevím, jestli jsme ještě rodina, nebo jen skupina lidí s vlastními pravdami.
Jmenuji se Matěj a v šesti letech jsem se rozhodl darovat své narozeninové peníze spolužákovi, který to opravdu potřeboval. Nečekal jsem, že tím odstartuji vlnu solidarity, která spojí celou naši školu i sousedství. Tento příběh je o odvaze udělat správnou věc, i když to znamená vzdát se něčeho, na co se těšíte celý rok.
Jmenuji se Tomáš a nikdy bych nevěřil, že jednoho dne budu stát před svými dětmi a nevědět, kam půjdeme spát. Po požáru našeho bytu v Brně jsme zůstali bez střechy nad hlavou, ale právě tehdy se ukázalo, jak silná může být lidská sounáležitost. Díky nezištnosti sousedů a přátel jsme nejen přežili, ale znovu našli domov a víru v lidi.
Jednoho mrazivého rána jsem našla na rohožce před bytem obálku, která mi změnila život. V době, kdy jsem byla na dně a nevěděla, jak uživit syna, mi anonymní dárce poslal nejen peníze, ale i vzkaz plný naděje. Tento nečekaný dar rozvířil nejen naši domácnost, ale i celé sídliště a odhalil, jak moc si lidé v těžkých časech mohou pomáhat.